Voskovec a Werich - techty písniček

26. února 2008 v 20:43 | LucY |  Hudba - texty, videa, překlady, info

ŽIVOT JE JEN NÁHODA


Proč že se mi každou noc o tom jen zdá
o tom jen zdá jak v mém životě
vyšla má tak šťastná a krá-sná hvě-zda.
Proč že se mi každou noc o tom jen zdá
že ta hvězda mi dá to štěstí
o němž se mi ve dne nezdá.
Zdání klame mimoto každý sen
který v noci mí - váme
zažene příští den.

Život je jen náhoda
jednou si dole jednou nahoře
život plyne jak voda
a smrt je jako mo-ře.
Každý k moři dopluje
někdo dříve někdo později
kdo v životě miluje
ať ne-ztrá-cí nadě-ji.
Až uvidí v životě zázraky
které jenom láska u - mí
zlaté ryby vyletí nad mraky
pak po - ro - zu - mí.
Že je život jak voda
kterou láska ve víno promění
láska že je náhoda
a bez ní štěstí není.

TMAVOMODRÝ SVĚT

Netoliko, že je tma, ale nevidím
Vím, že je tu všude tma, já ji nevidím
Vidím jenom to, že nevidím nic
když připustím, že vidím, měl bych vidět víc
Svou hlavu, trup, dvě ruce, nohy nevidím
Tak,kam se poděl můj doposud dokonalý zrak
na všem leží neproniknutelně modrý mrak
tmavomodrý mrak
Sám nevím ani kudy jíti mám a kam
a to, že na hlavě tmavomodrý klobouk mám
to je právě klam
Nemám hlad, tak co mi naplat
že mi chutná
Co naplat, že ač nemám hlad
duše smutná
Pět neděl, sedm hodin, tři měsíce a šest let
melancholicky jsem pozoroval svět
tmavomodrý svět.
 

STONOŽKA

Já vám nemám tyhle lidi rád
co se nechtěj a neuměj smát
řekněte mi má to smysl
pořád si ka-bonit mysl
vždyť si člověk může brát
příklad ze zví-řat.

Dejme tomu sto-nož-ka
co má prá-ce s obouváním
jen se o-běda dočká
začne se zou-vá-ním.

Na každou totiž nož-ku
má ponož-ku v botě vlož-ku
a stačí bláta trošku
prošou-pe ro-hož-ku.

Ta snad má právo mít
k zoufal-ství vlo-hy
co to jen musí být
když jí rozbo-lí nohy.

Mám-li vztek víc než trošku
že bez práce mám jenom hlad
vzpomenu na sto-nožku
a jsem na svě-tě rád.

EZOP A BRABENEC


Jednou z lesa domů se nesa moudrý Ezop,
potkal brabce, který brabence málem sezob.
Brabenec se chechtá, Ezop se ho hned ptá,
čemu že se na trávě v lese právě řehtá?

Já, povídá brabenec, se taky rád hlasitě chechtám,
chechtám, když pupenec kyselinou leptám.
Vím, totiž ten brabenec, mravenečník, že se mě neptá,
neptá, pozře mne ať se chechtám, nechechtám.


Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou,
kdyby měla plakat, že je ptačí potravou.
Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej,
chechtej a na svou bídu nezareptej!

ŠTĚNĚ

1. Narodilo se štěně, lidí se nebálo,
[: se svým stínem na stěně to štěně celej den si hrálo. :]
2. A když povyrostlo víc, protáhlo si nohy,
[: rozběhlo se do ulic, do vesnic
očuchávat rohy. :]
3. Čuchá tady, čuchá tam a ocáskem vrtí.
[: uviděl to jeho pán - grobián,
rozzlobil se k smrti. :]
4. Aby pes znal celou ves, to jsou ňáký mravy,
[: takový všetečný pes na řetěz,
to mu mravy spraví. :]
5. A tak na řetěze rost', až z něj vyrost' hafan,
[: jednou mu pán dával kost pro radost
a byl zle porafán. :]
6. Jak to, že ten pes kouše, sám sebe se tázal,
[: dřív neublížil mouše, proč kouše,
když jsem ho uvázal? :]
7. Seběhla se celá ves a pánovi praví:
[: celý svět to ví už dnes, že řetěz
mravy nenapraví. :]

DAVID A GOLIÁŠ

Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat.
Podívejte se na ně, musíte naříkat.
Obr do pidimužíka mydlí, domnívaje se, že vyhraje.
Klidně seďme na židli, čtěme bibli, tam to všechno je.
Samuelova kniha nám povídá, jak na žida přišla veliká bída,
jak ti bídní Filištíni válku vést nebyli líní.
Až potkali Davida. David šel do války volky, nevolky,
z velké dálky nesl bratrům homolky.
V pochodu se cvičil v hodu,
dal si pro strýčka Příhodu tři šutry do tobolky.
Hej, hej, kam se valej, vždyť jsou malej!
Takhle Goliáš ho provokuje, David slušně salutuje.
Když mu ale obr plivnul do očí,
David se otočí, prakem zatočí.
Když začínáš, no tak tu máš, byl jsi velkej já měl kuráž.
A jakej byl Go - li - áš.

ŽIVOT JE JEN NÁHODA

Proč že se mi každou noc o tom jen zdá, o tom jen zdá,
jak v mém životě vyšla má tak sťastná a krásná hvězda.
Proč že se mi každou noc o tom jen zdá, že ta hvězda
mi dá to štěstí, o němž se mi ve dne nezdá.
Zdání klame, mimo každý sen,
který v noci míváme, zažene příští den.

®: Život je jen náhoda, jednou jsi dole jednou nahoře,
život plyne, jak voda a smrt je jako moře.
Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později.
Kdo v životě miluje ať neztrácí naději.

Až uvidíš v životě zázraky, které jenom láska u - mí.
Zlaté ryby vyletí nad mraky, pak po - ro - zu - mí.
Že je život jak voda, kterou láska ve víno promění,
Láska že je náhoda a bez ní štěstí není

NIC NIKDO NIKDY NEMÁ

Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje
kdyby bylo to co není a nebylo to co je.
Nikdy nic nikdo nemá míti za de-fini-tiv-ní
neb nikdy nikdo ne-ví co se může stá-ti.
Řekne se třeba že se to a to sta-ne tak a tak
ono to pak dopadne docela naopak.

Řeknete-li dnes život je pes
co má být zítra za zvíře
když je dnes pes.
Protože ani ten pes není dnes defini-tiv-ní
neví se zdali se ze psa vlk nemůže stát.

Dnes je čtvrtek zítra pátek
v sobotu svátek v neděli
je den matek.
Protože ani ten den není dnes defini-tiv-ní
neví se zdali se ze dne noc nemůže stát.

SVÍTÁ

Do srdce se ti dí-vám, když pod oknem ti zpí-vám
Každou noc stejná slo-va, zno-va svou serená-du.
Svou serenádu zpí - vám, marně se k oknu dí - vám,
než zazpívám ji jed-nou, hvě - zdy zled - nou.

Sví-tá, probuď se už sví - tá
zažeň chladný sen, bude horký den, je čas procitnout.
Nad le-sy svítá, hvězdy blednou sví-tá,
Otevř na můj hlas, nastává už čas,
chceš-li uprchnout se mnou.

Chvíli, ještě malou chvíli a bude den bílý,
bude konec do-bro-druž-ství.
Sví-tá na východě sví-tá, každý příští den
bude jako sen, chceš-li uprchnout se mnou.

ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA

Je to tak, třeba je to k nevíře,
že z biskupa putna dělá uhlíře.
Je to tak, třeba je to k nevíře,
že mnicha dělá kutna, krunýř rytíře.
Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.
Dokavad jsme nahatý, od hlavy až do paty,
nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý.
Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.
Dokavad jsme nahatý, od hlavy až do paty,
nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý.
Podle kabátu se svět měří,
lháři ve fraku, každý věří,
protože, je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka,
kdo v hadrech čeká na štěstí, ten se načeká.

HEJ, PANE KRÁLI

Bereme na potaz učené bakaláře.
Et item doktory, et item rektory.
Proč jenom chudák trhan patří do žaláře?
Vždyť mezi boháči jsou také potvory!
Kdyby nás chudáky lépe znal pan král,
snad by nám odpověď dal.
Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a jdi mezi lid,
poznáš, co je živořit z dřiny, uvidíš za den tolik špíny,
do smrti nebudeš mít klid.
A vůbec velkomožní páni, přijďte se na nás podívat,
vy páni, kteří jste tím vinni, že bída z lidí vlky činí,
že vlky z lesů žene hlad.
Myslete si, že jsme jen lůza, že se nás nemusíte bát.
Jednou však popadne vás hrůza, až pod okny vám budem řvát.
Hej, křečkové a bařti páni, je čas budeme účtovat,
pánové, sami jste tím vinni,že bída z lidí vlky činí, že nás proti vám žene hlad.

TEN UMÍ TO A TA ZAS TOHLE

Slavní mudrci, vzácní chemici,
slovutní mistři, páni magistři
astrologové, geometři, agronomové, psychiatři,
páni docenti geologie, psychologie, theologie,
nemocí zhoubných, nemocí zjevných, nemocí latentních
vynálezcové věcí patentních, magnificence,
zkrátka inteligence:
Tady je tesař, klempíř, zedník
a ten, co otesává kameny je kameník
a tady služka, oráč, kamnář,
ten když se umeje, je k nepoznání kominík.
Ten dláždí ulice, ten kove podkovy,
ta krmí slepice, ta peče cukroví.
Ten umí to a ten zas tohle
a všichni dohromady udělají moc
A tu je platnéř, kočí, havíř:
"Já sfárám dolů do dolů doluju rudu"
a tady rybář, kejklíř, dudák:
"Já vám rád každou písničku na dudy zadudu",
"Já louhuju kůže", "já z nich šiju boty",
"já pěstuju růže", "já látám kalhoty".
Ten umí to a ten zas tohle
a všichni dohromady uděláme moc
La lala
My všichni budem na tom lépe,
když dáte rady nám a my vám dáme své rady,
když všicni všechno všechněm dáme,
tak budou všichni lidi všechno mít dohromady.
I širší ulice a tvrdší podkovy,
kuřata, slepice, pečivo, cukroví.
Když ten dá to a ta zas tohle,
tak všichni dohromady budeme mít dost.
Továrny na kůže, peníze na boty
a do vlasů růže a nový kalhoty a olej na stroje
a stroje na práci a práci bez boje,
po práci legraci a slunce dost a dost pro staré,
pro děti a děti pro radost a radost pro děti.
A budem společně svět a mír milovat
a budem společně pro ten svět pracovat.
Když všichni všechněm všechno dáme,
tak budem všichni všechno mít dohromady.

V DOMĚ STRAŠÍ DUCH

Já bych vám nebyl sám přes noc ve starodávném hradu,
není tam klidné spaní, chodí tam bílá paní.
Práskání nahání strachu člověku v nočním chladu.
Srdce mi hlasitě klepe - tuším tady záhadu.
Boty dupou po schodech,
v domě straší duch.
Náhle táhle začne pištět:
prásk a zbyl po něm puch.
Ve vikýři nahoře vytřeštěná tvář.
Dlouhá čouhá z krbu ruka a trhá kalendář.
Tohle přece není žádné bydlení.
Tohle je k zbláznění, ale k bydlení to není.
Hodiny jdou po zpátku
Je tu mrtvý vzduch.
Je tu něco v nepořádku,
lítá tady zlý duch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl

click

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama