close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Březen 2008

Waynův svět (Wayne's world)

18. března 2008 v 22:56 | LucY |  Movies
Dva nerozluční a trochu potrhlí kamarádi Mike Myers a Dana Carvey vysílají na kabelové televizi svoji show, kde parodují, co se dá. Když jim jednoho dne nezávislý producent Rob Lowe nabídne tučnou smlouvu, nemohou ti dva uvěřit svému štěstí. Brzy ale zjistí, že cesta ke slávě je trnitá, plná nebezpečí a svodů... Americká komedie (1992). Dále hrají: T. Carrere, B. Doyle-Murray, L.F. Boyle, M. DeLuise a další. Režie P. Spheeris
Waynův svět je bláznivý a rozverný film, kde vedle rockových melodií a "odvázaných koček" najdete i dva nejodvázanější hostitele - Wayna Campbella a Gartha Algara. A když jim ještě druhořadý televizní pracovník nabídne tučnou smlouvu, nemohou ti dva uvěřit svému štěstí. Brzy ale zjistí, že cesta ke slávě je trnitá, plná nebezpečí, svodů a příležitostí k mejdanům. Dokáže Wayne získat city rockové bohyně Cassandry a "utrhne" i Garth dívku svých snů? Bláznivá americká komedie je považována za nejvýstřednější filmový počin roku 1992. Nízkorozpočtový snímek za 13 milionů dolarů natočila za neuvěřitelných pětatřicet dnů režisérka Penelope Spheeris.
A tady nějké songy k filmu:)




Hřbitovy

18. března 2008 v 20:22 | LucY |  Obrázky

Jan Neruda

18. března 2008 v 16:42 | LucY |  Osobnosti

Jan Neruda

Spisovatel

Datum narození: / datum úmrtí: 09.07.1834 / 22.08.1891
Místo narození: Praha
Znamení: Rak
Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině. Jeho otec, vojenský vysloužilec z napoleonských válek, pracoval jako kantýnský v kasárnách a později prodával v trafice. Matka byla posluhovačkou.

Neruda vystudoval gymnázium a poté se dal na studia práv a filozofie. Studium však nedokončil. Začal se věnovat novinařině a literatuře. Přivydělával si ve vojenské účtárně, jako profesor na výpomoc. Byl výborným tanečníkem, žádný ples se bez něho neobešel.

V Nerudově tvorbě je patrná určitá skepse a ironie. Za těmi se skrývá jeho osobní trápení . ve svých dílech se snaží odkrýt špatné poměry své doby, lidskou bídu a ztrátu iluzí. Zkoušel psát také divadelní hry. Sebekriticky ale uznal, že k tomu nemá velké vlohy a k dramatické tvorbě se už nevrátil. Zastával pouze funkci divadelního kritika a referenta. Odmítl nabídku na uvedení některé jeho hry v Národním divadle.

Rok 1860 připoutal Nerudu k novinám, u kterých zůstal až do smrti. Psal o společenských a kulturních novinkách. Rozdával čtenářům humor, nabádá je všímat si i nepatrných jevů a věcí v životě. Do konce života žil Neruda jen se svými novinami u své matky na Malé Straně. V roce 1860 pracoval v redakci deníku Čas a poté v deníku Hlas. Také působil v Národních listech. Přechodně redigoval časopisy Květy a Lumír.

Po smrti své matky navštěvoval Neruda své přátele v kavárně. Pro zpestření života cestoval. Navštívil Německo, Francii, Itálii a Egypt. Během svého života prožil velkou lásku s Terezií Macháčkovou, která však skončila tragicky. Se svou další láskou Aničkou Tichou se rozejde. Rezignuje, když uzná, že Anička je o polovinu mladší a nemůže jí vyhovovat. Neruda žil celý život bez trvalé lásky. Zemřel 22.8.1891 v Praze ve svém bytě na Malé Straně.

Dílo Jana Nerudy Hřbitovní kvítí /1858/ - básnická sbírka, ve které Neruda ironizuje vše svaté, jako lásku, poezii, rozum a soucit. O smrti zda píše jako o proměně, která neznamená absolutní konec. Kritika tuto sbírku zavrhla a nenašla si ani své čtenáře. Neruda tím přišel o zbytky sebevědomí a o naději na trvalejší existenci.

Kniha veršů / 1868/ - sbírka básní, obsahující společenskou kritiku, zařadil do ní i některé básně ze Hřbitovního kvítí. Kniha veršů je komponována do tří oddílů:
Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených a Kniha veršů časových a příležitostných. Neruda neuznával venkovský patriarchát, který byl blízký Erbenovi. Ve svých verších se soustředil na rozpory v lidských vztazích.

V básni Dobrovolník popisuje Neruda vlastní osud chudého chlapce, který nastoupí k vojsku, aby ulehčil matce.

Další báseň Skočme hochu, se chudák vrátil z věznice a našel doma mrtvou ženu a dceru. V monologicky psané baladě Před fortnou Milosrdných se starý vyčerpaný děda loučí se světem a se svým vnukem, před útulkem v chudinské čtvrti. Neruda zde dává najevo bídu nejchudších vrstev.
Sbírka je složena ze tří cyklů: Matičce. Otci a Anně.

V Matičce zdůrazňuje Neruda svou lásku a oddanost k matce. Pro osamělého básníka to byl nejsilnější citový svazek.
Deset básní věnoval otci, vznikly v době, kdy otec umíral. Vřelost citu zde ustupuje před hrdostí.
V cyklu Anna je patrná intimní lyrika. Neruda v ní pláče nad nespravedlností osudu, který mu nedal možnost uživit svou milenku.
Druhé vydání této sbírky vyšlo v roce 1873. Neruda ho obohatil o básně: Našel jsem se - vyjadřující marnou snahu o rodinné štěstí. Vším jsem byl rád - spojení soukromí s údělem básníka podřizujícího vše službě národu.

Písně kosmické /1878/ - básnická kniha opěvující vesmír . Básník při pohledu na hvězdy nezapomíná na své pozemské bližní. Pohyby vesmírných těles mu připomínají osudy lidí. V těchto básních Neruda polidšťuje vesmír / Slunce je matička, Měsíc mládenec, Země panenka atd./ Neruda se domnívá, že nebeská tělesa ve vesmíru vzájemně bojují o existenci, to přirovnává ke vztahům mezi národy.

Balady a romance /1883/ - sbírka básní, kterou Neruda navazuje na Knihu veršů výpravných. Kniha obsahuje tyto básně: Balada o svatbě v Kanaán - rozmarná legenda, Helgolandská - báseň blížící se pochmurné baladě. Balada pašijová - báseň obsahující mateřskou lásku. Balada horská a Balada dětská - zde básník zdůrazňuje potřebu přátelství dítěte a dospělého. Romance na jaře -tato báseň má bojovně politický tón.

Prosté motivy / 1883/ - sbírka básní dělící se na čtyři roční období : Stárnoucímu mrzoutovi jaro dodává energii a probouzí v něm city. Léto představuje čas vášně, podzim představuje skepsi a vystřízlivění a zima smíření.

Arabesky /1864/ - kniha, představující lidové postavy a prostředí Malé Strany.

Různí lidé /1871/ - původně samostatně vydané fejetony obsahující Nerudovi cestovní dojmy.

Trhani /1872/ - básně zobrazující život dělníků na stavbě železnice.

Povídky malostranské /1878/ - třináct povídek z Malé Strany.

Po Nerudovi smrti roztřídil Jaroslav Vrchlický z pozůstalosti objevené básně Nerudy a vydal je pod názvem Zpěvy páteční /1896/.


Božena Němcová

18. března 2008 v 16:39 | LucY |  Osobnosti

Božena Němcová

Spisovatelka

Datum narození: / datum úmrtí: 04.02.1820 / 21.01.1862
Místo narození: / místo úmrtí: Vídeň / Praha
Znamení: Vodnář

Česká spisovatelka Božena Němcová narozená 4.2.1820 ve Vídni, byla spolu s K.H.Borovským, J.K. Tylem a K.J.Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19.století. Božena Němcová vl. jménem Barbora Panklová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.
Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici
V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou.
Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ní velký vliv.

Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný.

Když rodiny konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel.

Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků.

V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.

Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury.

Dílo Boženy Němcové:
Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ - pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla.

Slovanské pohádky a pověsti / 1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů.

Obrazy z okolí Domažlického - cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku.

Babička / s podtitulem Obrazy z venkovského života - 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí.

Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami - povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla.

Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem.

V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků.

Karel Havlíček Borovský

18. března 2008 v 16:34 | LucY |  Osobnosti

Karel Havlíček Borovský

Spisovatel

Datum narození: / datum úmrtí: 31.10.1821 / 29.07.1856
Místo narození: Borová u Přibyslavi
Znamení: Štír

Český básník, novinář a politik Karel Havlíček se narodil v roce 1821 v obci Borová (dnešní Havlíčkova Borová) u Přibyslavi. Karel Havlíček se začal podepisovat podle místa narození - Karel Havlíček Borovský.

Pocházel ze zámožné kupecké rodiny. Vystudoval gymnázium a poté začal v roce 1838 studovat v Praze filozofii (šlo o přípravu na univerzitní studium). Havlíček vstoupil do kněžského semináře - chtěl se stát vlasteneckým knězem. Jeho cíle však vzaly za své. Přestává věřit, že modlitba může způsobit ve světě změnu k lepšímu. V roce 1841 je ze semináře vyloučen.

Poté pracoval v letech 1842-1844 jako vychovatel v rodině univer. profesora v Moskvě. Cílem této cesty bylo seznámit se se vším, co k Rusku patřilo. Poměry v carském Rusku byl však šokován. Tyto zkušenosti využil ve své tvorbě. V červenci 1844 se Havlíček vrací do Čech a v dubnu 1845 do Prahy. Jeho cílem bylo najít si solidní zaměstnání a věnovat se literární tvorbě. Snažil se vysvětlit vše tak, aby to chápali i prostí čtenáři.

V dubnu 1848 pracoval jako redaktor Národních novin a v červenci byl zvolen poslancem říšského sněmu. Byl ale více novinářem, než poslancem. Vzdal se poslanecké funkce a plně se věnoval práci redaktora. Díky Havlíčkovi měly Národní noviny velký vliv na české veřejné mínění. Lidé hltali jeho epigramy a satirické popěvky, které měly větší úspěch než projevy politiků.

Když Rakousko začalo obnovovat absolutistickou vládu, většina českých liberárních politiků zanechala svojí činnosti. Havlíček se v Národních novinách postavil na odpor a 13. dubna proto stanul před soudem. Porota ho uznala nevinným. V lednu 1850 se přestaly jeho noviny vydávat. Havlíček se však nevzdal a v květnu začal v Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan. Byl proto šikanován policií i soudem. Slovan se nesměl rozšiřovat mimo Kutnou Horu. V listopadu se ocitl znovu před soudem, ale opět byl shledán nevinným.

Havlíček se rozhodl pro koupi statku, kde by se věnoval hospodářství a psaní. 16.prosince 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu, kde musel žít ve vyhnanství tři roky. I tam se snažil studovat, překládat a tvořit. Z Brixenu se vrátil v květnu 1855. Pár dní před jeho návratem mu zemřela žena.

Do Prahy mohl jen na návštěvu, trvalý pobyt mu nebyl povolen. Čekalo ho tam odmítavé chování jeho známých. Jen Palacký, Němcová, Trojan a pár dalších přátel se k němu veřejně hlásilo i přes atmosféru strachu vyvolanou Bachovým absolutismem. V té době mu lékaři diagnostikovali pokročilou tuberkulózu. Zemřel velmi brzy, v pětatřiceti letech.

Karel Havlíček Borovský je považován za zakladatele českého politického novinářství. Celý život bojoval proti absolutismu. Získal si velké sympatie českého lidu.

Díla Karla Havlíčka Borovského:
Obrazy z Rus - soubor publicistických próz ve kterých Havlíček zdůrazňuje zaostalost a špatné národnostní poměry.

Církev, Král, Vlast, Múzy, Svět - pět oddílů epigramů, které napsal po zážitcích z Moskvy. Za jeho života nikdy nevyšly knižně.

Kapitola o kritice - stať, která vycházela v České včele na pokračování. Psal v ní o problémech české literární kritiky.

Epištoly kutnohorské - kritické texty uveřejněné na stránkách Slovanu kritizují církevní despotismus a fanatismus. V roce 1850 vychází jako soubor, který je úřady zabaven a spálen.

Duch Národních novin - soubor Havlíčkových článků.

Tyrolské elegie - velká satira napsaná v roce 1852, vyšla v roce 1870. Pojednává o zatčení a dobrodružné cestě Karla Havlíčka.

Křest svatého Vladimíra - /1848-1854/ - Havlíčkovo nejrozsáhlejší dílo, ve kterém se Havlíček dotýká praktik i podstaty absolutismu a smyslem náboženství. Hlavní hrdina panovník Vladimír přijímá křesťanství a tvrdě ho zavádí v Rusku. Vladimír vládne i bohu, pohanskému Perunovi. Perun odmítne poslušnost a Vladimír ho nechá utopit v řece. Církev ztratila autoritu, poddaní si dělali, co chtěli. Hledal se nový pánbůh.

Král Lávra - /1854, vydán 1870/ - Námět Havlíček našel v německé pohádce. Pohádka v sobě ukrývá satirickou kritiku omezených vládců, kteří jsou schopni jakékoliv špatnosti, jen aby si udrželi autoritu. Špatná je ale i oddanost a slepá poslušnost poddaných.

Náramky přátelství

18. března 2008 v 16:02 | LucY |  Blbiny x)

Náramky z bavlnek

Náramky přátelství jsou barevné ozdobné pásky na ruku, které se nejčastěji dělají z bavlnek na vyšívání. Lidé se jimi navzájem obdarovávají nebo si je pletou jen tak z radosti pro sebe.
Nemusí to však být jen náramky, ale mohou to být i řetízky, pásky, spony do vlasů, přívěsky na klíče nebo pouzdro na mobil či malou kabelku.

Potřeby:

- bavlnky... jakou koliv barvu chceš;-)
- spínací špndlík
- nůžky

Začátek:

Přiložíš k sobě natříhané bavlnky (které jsis vybral) - Délka je na tobě, podle toho jak budeš chtít mít náramek dlouhý - a na jednom konci uděláš uzlík. Ze začátku si vem na zkoušku třeba nejdřív 2. To akorát stačí;-).

Uzel vázaný vpravo:

Jeden uzel je ze dvou obyčejných uzlíků. Hlavně, až začneš uzlíkovat měj spodní (na obrázku oranžovou) nit dobře nataženou, protože se ti může stát, že místo toho aby jsi tam měl/a modrý (z obrázku) uzlík tak ti tam vykoukne oranžový (pokud se ti to náhodou stane zkus za oranžovou (spodní) nit zatáhnou a mělo by se ti podařit, že se ti obrátí na modrý uzlík).
první půlka celého uzlu
druhá půlka celého uzlu
jakby měl jeden celý uzel vypadat
rozebraný uzel a jak vypadá povolený

Uzel vázaný vlevo:

první půlka celého uzlu
druhá půlka celého uzlu
jakby měl jeden celý uzel vypadat
rozebraný uzel a jak vypadá povolený

Vzory:

Jak se vyznat v návodech:

Zkratky: zp.u. = zpětný uzel
stř.u. = středový uzel
sv. = světle ... (modrá)
tm. = tmavě ...(zelená)
b. = bavlnka
šikmý
(tady na tom sice vypadá blbě, ale jinak je vážně pěkný;-))
Stinovaný
Kdyby vám nestačilo to co jsem vám sem dala, tak se můžete podívat ještě Sem nebo sem.

Cviky..bříško, zadeček, stehna

18. března 2008 v 7:31 | LucY |  Diety a hubnutí aneb Když nám hrábne

Cviky na břicho (zkracovačky)

Zpevňování přímého svalu břišního, zabrat dostává i vnější a vnitřní svaly břišní.

Základní poloha

Ležíte na zádech, ruce se dotýkají hlavy a ramena tlačte dozadu. Při těžší variantě zvedněte špičky chodidel.

Samotný cvik na břicho

Zvedněte se tak, aby lopatky byly asi 40 cm nad podlahou. Cvik provádějte se stále mírně zakulacenými záda, špičky nohou směřují neustále ke stropu.

Počet opakování

Cvik provádějte ve třech sériích po 20 opakováních - s výdechem nahoru, s nádechem dolů.

Cviky na břicho - šikmé zkracovačky

Zpevňování šikmých svalů břišních.

Základní poloha

Levou nohu si položte na koleno pravé nohy. Snažte se koleno vytočit co nejvíce, obě ruce opřete o spánky, nebo si jednu položte na podlahu.

Samotný cvik na břicho

Tahem břišních svalů zvědněte pravé rameno, veďte pohyb k levému kolenu a nahoře krátce vydržte. Opět při pohybu nahoru výdech a poté nádech.

Počet opakování

Cvik na šikmé břišní svaly provádějte ve třech sériích po 20 opakováních.

Cviky na břicho - obrácené sklapovačky

Obrácené sklapovačky zpevní přímý sval břišní, vnější a vnitřní svaly břišní.

Základní poloha

Položte se na záda, ruce nechte podél těla a hlavu zvedněte mírně nad podložku. Nohy dejte do pravého úhlu v přednožení. Zvedněte nohy pohybem z kyčlí asi 10 cm nad podlahu - až odtud začíná samotný cvik.

Samotný cvik na břicho

Ze základní polohy pokračuje cvik na břišní svaly směrem vzhůru. Mírně pokrčené nohy tahem zanožte tak, že pánev odlepíte od země. Pak vracíte nohy zpět. Kolena nechte mírně pokrčená, pohyb vychází z pasu tahem břišních svalů.

Pozor na správnost cviku

Při samotném cviku si nepomáhejte tlakem rukou o podlahu!

Počet opakování

3 série po 20 opakováních.

Statické posílení břišních svalů

Při tomto cviku na břicho posílíte kromě břišních svalů vlastně celé tělo.

Základní poloha

Ležíte na loktech (svírají pravý úhel s podlahou, položené ruce tvoří trojúhelník). Záda držte rovně, neprohýbejte se. Nohy se dotýkají podlahy pouze špičkami.

Samotný cvik na břicho

V základní poloze zatáhněte břicho a vydržte v této poloze co nejdéle.

Obměna polohy při posilování

Cvik můžete zkusit i jinak - z polohy na boku. Celé tělo je zvednuté tak, aby nohy i trup byly v jedné rovině. Opět se snažte vydržet co nejdéle a snažte se neprověšovat boky.

Cviky na zadek - zadní výpad

Postavte se, mírně se rozkročte a ruce nechejte volně podél těla. S nádechem udělejte pravou nohou velký krok zpět. Chodidla obou končetin přitom přitiskněte k podlaze.S výdechem lehce přitlačte pravé koleno k zemi, aniž byste zároveň posouvala levé koleno dopředu. Vydržte v krajní pozici dvě až tři vteřiny, pak nohy uvolněte a pomalu se vracejte do výchozí polohy. Po hlubokém nádechu a výdechu opakujte na druhou nohu.

Cviky na zadek - podřep

Stoupněte si zády ke stěně a mezi bedra a zeď vložte velký míč. Pevně se do něj opřete, zatněte všechny zádové a hýžďové svaly a s výdechem pomalu klesejte do podřepu. Až budou vaše stehna rovnoběžná s podlahou, zastavte se a na pár sekund zadržte dech. Po krátkém nádechu se s výdechem a opět se zatnutými hýžďovými svaly pomalu vracejte nahoru, kde se na chvíli uvolněte. Velmi účinný cvik na zadek.

Cviky na zadek - zanožování

Opřete se oběma rukama o zeď ve výši ramen. Mírně zanožte pravou nohu, chodidlo přitom nasměrujte k zemi. S výdechem pomalu pokračujte v zanožování pravé nohy až do krajní polohy. Při tomto cviku na zadek si dejte pozor, abyste se při provádění neprohýbala v bedrech. V krajní pozici zatněte půlky a vydržte alespoň pět vteřin. Pak se pomalu vracejte do výchozí polohy. Proveďte každou nohou desetkrát.

Cviky na stehna

Dřepy

Dřepy zná úplně každý, ale jelikož jsou velice učinné, mezi cviky na stehna nesmějí chybět. Dřepy jsou asi to nejlepší, co můžete svým stehnům nabídnout, raději si proto zkontrolujte jestli je cvičíte správně…
Provedení
Je mnoho variant - dřepy můžete cvičit s rukama v bok, v předpažení, podél těla, s jednoručními činkami (dvouruční činkou) či bez nich. Ve výchozí poloze si stoupneme s nohama mírně rozkročenýma v šíři ramen. Zahájíme dřep, při kterém máme stále rovná záda (tip: zkuste si najít v okolí bod ve výši očí, na který zafixujte pohled a po celou dobu vykonávání cviku jej sledujte, do značné míry tím zabráníte ohýbáním zad) a provádíme až do horizontální polohy nebo pod ní. Vzestupný pohyb musí jít silou stehen, ne hýždí.


Výpady

Výpady se sice řadí mezi cviky na stehna, ale stejně jako většina těchto cviků, jsou vhodné i na procvičení hýžďových svalů.
Provedení
Výpady je zase možno cvičit v různé škále držení rukou, jako u dřepů, s nakládací činkou nebo s jednoručkami. Výpad provádíme tak, že ze základního postoje provedeme dlouhý výkrok, až se kolenem dotkneme země. (Jako pasování rytíře.) Pokud máme činky, držíme je u těla a dlaně směřují k pasu. Poté se vrátíme zpět do původní polohy a opakujeme druhou nohou. Po celou dobu cvičení dbáme na vzpřímený trup.

Jazykolamy

17. března 2008 v 21:25 | LucY |  Blbiny x)
Přišel za mnou jeden Řek, a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek.
jazykolamy
Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.
jazykolamy
Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora.
jazykolamy
Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes stři sta třicet tři stříbrných střech.
jazykolamy
Strč prst skrz krk.
jazykolamy
V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.
jazykolamy
Od poklopu ke poklopu, Kyklop kouli koulí.
jazykolamy
V naší peci piští myši, v naší peci psíci spí.
jazykolamy
Čistý s Čistou čistili činčilový čepec.
jazykolamy
Kdy mohou splatiti Ti ti tiší hoši dluh?
jazykolamy
Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
jazykolamy
Vlk strhl srně hrst srsti.
jazykolamy
Tvrdíš, že sis přiskřípl prsty mezi dvířka skříně.
jazykolamy
Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuji Julii já.
jazykolamy
Nejnekulaťoulinkovaťejší z nejnekulaťoulinkovaťejších.
jazykolamy
Kotě v bytě hbitě motá nitě
jazykolamy
Prut plul rychle po proudu a v láhvi se lyricky perlil ricinový olej.
jazykolamy
Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr.
jazykolamy
Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli do pštrosačárny.
jazykolamy
Utlum tu hubu a kup tu kupu hub!
jazykolamy
Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatější lomenice.
jazykolamy
Zalyžařivšísi lyžař potkal nezalyžařivšísi lyžařku.
jazykolamy
Řapík řebříčku řízl Řinu do prstu.
jazykolamy
V naší peci piští myši, v naší peci psíci spí.
jazykolamy
Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí.
jazykolamy
Šla Prokopka pro Prokopa, pojď Prokope pojíst oukropa.
jazykolamy
Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole.
jazykolamy
Poslal posel posla pro slámu.
jazykolamy
Náš pan kaplan v kapli plakal.
jazykolamy
Pudl prdl pudr.
jazykolamy
Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhoustrouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.
jazykolamy
Sysli myslí, že v té pixli je syslí müsli.
jazykolamy
Letěl jelen jetelem.
jazykolamy
V Londýně u lorda Donalda dávali lahodné bledule, hladoví blondýni lepili okolo loudavě cedule.
jazykolamy
Řehoř Řehořovič řeže řeřichu.
jazykolamy
Strýc Šusta suší švestky.
jazykolamy
Měla babka v kapse brabce, brabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse chcíp.
jazykolamy
Vlky plky, drbu vrbu, vlk zmrzl, prst zvlhl, zhltl hrst zrn.
jazykolamy
Máma má málo máku.

MISSky

17. března 2008 v 17:53 | LucY |  Osobnosti

Zuzana Jandová

z: Karviná
Tak tu máme 1. víceMiss 2008. Ráda bych kdybyste mi sem k ní psali komentáře a diskuse. Zajímá mě váš názor

Romana Čechovská

z: Hodonín
Tady je 2. víceMiss, tak se taky vyjádřete ;-)


Zuzana Putnářová

z: Ostrava
Vítězná Miss.. No teda nevim jestli vyhrála ta správná.. Na mě je moc vychrtlá..

Infekční onemocnění

17. března 2008 v 17:39 | LucY |  [..Nezařazené..]
Infekční onemocnění neboli infekce je chorobný stav, při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, aby tak získal prostředí k vlastnímu růstu a množení.
Míra závažnosti infekce je dána tzv. choroboplodností neboli patogenitou, která závisí na vlastnostech parazita (Patogenu), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj.
Mezi parazity řadíme baktrie, viry, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony.
Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému.
Lékařská věda se proti těmto nákazám brání řadou léčiv (například antibiotiky proti baktériím), jejichž hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus.
Nakažlivá nemoc (zvaná i komunikativní nemoc) je infekční nemoc, která je schopna přenosu z osoby nebo živočicha na dalšího. Nakažlivé nemoci se často rozšiřují přímým kontaktem s osobou, kontaktem s tělesnými tekutinami infikovaných osob nebo s objektami, které infikované osoby kontaminovali.
bakterie Malarie

Kurt Cobain

16. března 2008 v 19:55 | LucY |  Osobnosti

Kurt Cobain

Zpěvák

Datum narození: / datum úmrtí: 20.02.1967 / 05.04.1994
Místo narození: Hoquiam, Washington, USA
Znamení: Vodnář
Frontman jedné z nejznámějších skupin devadesátých let se narodil 20. února 1967 v městečku Hoquiam, asi 140 kilometrů od Seattlu. Matka pracovala jako číšnice v koktejlovém baru a otec byl automechanik. Když bylo Kurtovi sedm let, rodiče se rozvedli, což ho výrazně ovlivnilo. V pozdějších rozhovorech uváděl, že od tohoto okamžiku se již nikdy necítil znovu milován.

Kurt se s rozvodem rodičů nikdy nesrovnal a stal se z něj složitý a antisociální živel. Jeho trauma se později objevilo v mnohých textech písní Nirvany. Bydlel u různých příbuzných v Aberdeenu, kam se rodina ještě před rozvodem přestěhovala,našlo se však i období, kdy spal pod mostem, to že spal pod mostem, byla jen povídka pro tisk.

Nejoblíbenější hudbou byli pro Kurta britští Sex Pistols a různé jiné britské punkové skupiny. Kurt sám byl součástí hned několika skupin, než v roce 1986 v Olympii založil spolu s kytaristou Kristem Novoselicem a bubeníkem Aaronem Burckhardem. skupinu Nirvana. S Burckhardem se však později rozloučili a po období hledání dalšího bubeníka se v roce 1990 v kapele objevil Dave Grohl.

Po počátcích, kdy s demonahrávkami sháněli vydavatele, se jich nakonec ujala nezávislá společnost Sub-pop, která v roce 1989 vydala jejich první album "Bleach." Album mělo úspěch a tak se pro příští album Nirvana upsala Geffenu, který ji mohl propagovat mnohem lépe.

Dva a půl roku po svém debutu vydala Nirvana album "Nevermind". V čele s nejuznávanějším singlem "Smells Like Teen Spirit" vlétla takřka neznámá kapela do žebříčku prodejnosti. "Nevermind" se prodalo přes deset milionů kopií s tržbou přes půl miliardy dolarů.

Sám Cobain přiznal, že o takovém úspěchu se mu ani nesnilo. Sláva však pro něj měla i negativní stránku. Kurt začal brát heroin, podle vlastních slov proto, aby se vyhnul tlaku producentů a také bolesti v oblasti břicha, kterou mu způsoboval skříplý nerv v zádech. Své nitro si dále vyléval ve velmi osobně zaměřených textech písní.

Právě osobní charakter textů znamenal, že si je fanoušci často špatně vykládali. Kurt posluchače upozorňoval, že písně mají jiný význam, ale pomalu chápal, že ani přes obrovské peníze, které albem vydělal, na fanoušky příliš velký vliv nemá.

V únoru 1992 si Kurt odskočil na Hawai, aby se oženil s Coutney Love. Později toho roku vydala Nirvana album "Incesticide" a Kurt skončil v nemocnici, aby se léčil ze závislosti na heroinu. Zároveň se mu narodila dcera Frances Bean.

Na začátku roku 1993 vydala Nirvana album "In Utero". Deska bourala všechny hitparády. Zároveň byla ještě daleko otevřenější než předchozí alba a byla jakýmsi oknem do Kurtovy duše. Hudební kritici se shodují, že byla rozhodně albem, do kterého dal nejvíce sám sebe.

V listopadu nahrála Nirvana odlehčené album "MTV Unplugged", kde mimo svých písní ztvárnili i písně umělců, kteří je silně ovlivnili, například Bowieho "Man Who Sold the World." Pokud někdo dosud zpochybňoval Cobainovy muzikantské kvality, mohl se o nich naplno přesvědčit. Rozšířily se však fámy o tom, že to je poslední album Nirvany, protože jsou problémy uvnitř skupiny.

Poté se Nirvana pustila do evropské koncertové tour, ale musela ji přerušit kvůli tomu, že se Kurt pokusil v Římě o sebevraždu, když spolikal více než padesát uklidňujících prášků a zapil je šampaňským. Incident se podařilo ututlat a Cobain se vrátil do Seattlu, kde nastoupil na protidrogovou léčbu.

Z nemocnice ovšem po chvíli utekl a 5.dubna 1994 se zabarikádoval ve svém domě, vložil si do úst pistoli a stiskl kohoutek. Našel ho elektrikář, který vlezl do domu oknem, když nikdo neotvíral. Vedle Kurtova těla ležel dopis na rozloučenou, adresovaný Courtney a malé Frances Bean, zakončený slovy "Miluji vás, miluji vás." Manželka Courtney musela být 7. dubna hospitalizována kvůli předávkování drogami.

Na Kurtovu smrt reagovalo hned několik teenagerů ve Spojených státech tím, že se zastřelili. Dalších pět tisíc fanoušků se shromáždilo v Seattlu a se svíčkami v rukou vytvořili smuteční pochod. Tak odešla jedna z největších legend devadesátých let.

Dopis na rozloučenou

Tento dopis píše tak trochu blázen, který by evidentně byl radši věčně si stěžujícím děckem, takže by mu mělo být dobře rozumět. Všechna varování od punk rockových harcovníků, kterých se mi dostalo od té doby, co jsem se dostal do styku s řekněme "etikou" nezávislého života a s pohostinností vaší komunity, se ukázala být velmi pravdivá. Příliš mnoho let jsem nepocítil vzrušení z poslechu nebo skládaní hudby, čtení a psaní. Kvůli tomu se cítím nade vše vinen. Například před vstupem na scénu, když světla zhasnou a dav začne fanaticky ječet, nepůsobí to na mě, jako to působilo na Freddieho Mercuryho, který to zřejmě miloval, opájel se láskou a obdivem davu, což je něco, co hluboce obdivuji a co mu závidím. Skutečností je, že už dál nemůžu podvádět kohokoli z vás. Prostě to není fér ani pro vás ani pro mne. Nejhorší zločin, jaký si dovedu představit, je okrádat lidi tím, že předstírám, že mě to, co dělám, baví. Někdy mi připadá, že před vstupem na scénu by měly být píchačky. Dělal jsem, co bylo v mých silách, abych si vážil toho, co mám (a já si toho vážím, věřte mi, že ano, ale ne dost). Vážím si faktu, že já, že my jsme ovlivnili a pobavili spousty lidí. Musím být jeden z těch narcistů, co si věcí začnou vážit, až je po všem. Jsem příliš citlivý. Potřebuji být trochu lhostejný abych měl zase ten enthusiasmus, co jsem míval jako dítě. Na našich posledních 3 turné se mi dařilo daleko víc si vážit lidí, které jsem osobně znal a našich fanoušků, ale pořád nedokážu překonat tu frustraci, pocit viny a soucitu, který ke každému chovám. V každém z nás je dobro a já si prostě myslím, že miluju lidi až příliš, tak moc, že je mi z toho tak kurevsky smutno. Smutné, citlivé, nevděčné znamení Ryb, proboha.... Proč si prostě neužíváš? Nevím. Mám skvělou ženu, ve které se snoubí ambice s pochopením a dceru, která mi tolik připomíná, jaký jsem sám býval - plný lásky a radosti. Líbá každého, koho uvidí, protože všichni jsou hodní a nikdo jí neublíží. A to mne děsí, že už nemohu dál. Nemohu vystát představu, že Frances jednou bude blbě se cítící, sebedestruktivní, mrtvej rocker, jako jsem já. Mám se dobře, velmi dobře a jsem vděčný, ale od svých sedmi let jsem začal pociťovat nenávist k lidem. Jenom proto, že pro lidi je to prostě tak jednoduché přijít a domoci se soucitu. Jenom proto, že lidi miluju a je mi jich tolik líto. Děkuji vám všem za vaše dopisy a zájem během posledních let. Jsem moc excentrický a náladový člověk. Jíž nemám sil a tak si pamatujte: Je lepší shořet než vyhasnout.

Mír, lásku a porozumění.
Kurt Cobain

Frances a Courtney, zůstanu na vašem oltáři. Prosím, Courtney, jdi dál, kvůli Frances, kvůli jejímu životu, který bude beze mne o tolik šťastnější.

Miluji tě, miluji tě!
V Angličtině:
To BoTTo Boddah

To Boddah

Speaking from the tongue of an experienced simpletion who obviously would rather be anemascluated, infantile complain-ee. This note should be pretty easy to understand. All the warnings from the punk rock 101 courses over the years, since my first introduction to the, shall we say, ethics involved with independence and the embracement of your community has proven to be very true. I haven't felt the excitement of listening to as well as creating music along with reading and writing for too many years now. I feel guilty beyond words about about these things. For example when we're backstage and the lights go out and the manic roar of the crowd begins, it doesn't affect me the way in which it did for Freddy Mercury, who seemed to love, relish in the love and adoration from the crowd, which is something I totally admire and envy. The fact is, I can't fool you, any one of you. It simply isn't fair to you or me. The worst crime I can think of would be to rip people off by faking it and pretending as if I'm having 100% fun. Sometimes I feel as if I should have a punch - in time clock before I walk out on stage . I've tried everything within my power to appreciate it (and I do, God believe me I do, but it's not enough). I appreciate the fact that I and we have affected and entertained a lot of people. I must be one of those narcissists who only appreciate things when they're gone. I'm too sensitive. I need to be slightly numb in order to regain the enthusiasm I once had as a child. On our last 3 tours, I've had a much better appreciation for all the people I've known personally and as fans of our music, but I still can't get over the frustration, the guilt and empathy I have for everyone. There's good in all of us and I think I simply love people too much, so much that it makes me feel too fucking sad. The sad little sensitive, unappreciative, Pisces, Jesus man. Why don't you just enjoy it? I dont know! I have a goddess of a wife who sweats ambition and empathy and a daughter who reminds me too much of what I used to be, full of love and joy, kissing every person she meets because everyone is good and will do her no harm. And that terrifies me to the point where I can barely function. I can't stand the thought of Frances becoming the miserable, self-destructive, death rocker that I've become. I have it good, very good, and I'm grateful, but since the age of seven, I've become hateful towards all humans in general. Only because it seems so easy for people to get along and have empathy. Only because I love and feel sorry for people too much I guess. Thank you all from the pit of my burning, nauseous stomach for your letters and concern during the past years. I'm too much of an erratic, moody, baby! I don't have the passion anymore, and so remember, it's better to burn out then to fade away.

Peace, Love, Empathy.
Kurt Cobain

Frances and courtney, I'll be at your altar. Please keep going Courtney, for Frances. For her life, which will be so much happier without me.

I LOVE YOU, I LOVE YOU!

Nirvana

16. března 2008 v 19:47 | LucY |  Hudební skupinky

Nirvana

Datum založení:1985
Členové: Kurt Cobain (zpěv, kytara) , Devid Grohl (bicí) , Krist Novoselic (zpěv, kytara)
od: 1988 do: 1990 Chad Channing (bicí)
od: 1993 Pat Smear (kytara)
Slavná skupina z amerického Seattlu. Považovaná za jeden ze základních kamenů módního stylu grunge. Prazákladem bylo trio Fecal Matter založené v r. 1985, v němž už hrají Cobain (nar. 1967) a Novoselic (nar. 1965).

Nirvana vzniká v r. 1988 a v témže roce vychází i 1. singl Love Buzz / Big Cheese. V r. 1989 se ve skupině krátce objevuje J. Everman (pozdější baskytarista v Soundgarden a Mind Funk). Z Nirvany odešel o pár týdnů dříve než Ch. Channing (ten hrál na 1. singlu). Krátce pak se souborem bubnuje D. Peters ze sk. Mudhoney (hraje na 2. singlu Sliver / Dive).

Poté se připojuje D. Grohl (nar. 1969, předtím člen washingtonské sk. The Scream). V r. 1991 má Nirvana veliký hit - Smells Like Teen Spirit, z alba "Nevermind" (1991). To se v lednu 1992 dostalo až na špičku amer. hitparády, když už v prosinci získalo tuto pozici v Anglii. V únoru 1992 se Cobain oženil s Courtney Love ze sk. Hole (v srpnu se jim narodila dcera).

V dubnu 1994 spáchal sebevraždu a kapela tím končí. David Grohl poté vede skupinu Foo Fighters. Novoselic později hraje se sk. Sweet 75 a na konci r. 1996 se objevují jeho první nahrávky se sk. Gus. První album sk. Sweet 75 vyšlo v r. 1997 (na zn. Geffen).

Další básničky (vlastní tvorba)

15. března 2008 v 23:12 | LucY |  Má tvorba

Výsměch

Trpím, ani nevíš jak.
Jsou to pro mne muka.
Ty se při tom usmíváš,
a mé srdce puká.

Směješ se snad víc a více,
já zas pláču horlivě,
to tvůj úsměv nemá konce?
Bolí to, tak strašlivě.

Nesměj se, už přestaň!
Smích tvůj je tak děsivý,
Bože, co jsi za člověka,
z neštěstí máš veselí.

Zkončilo to strašnou ránou,
do srdce mého zpříma.
Tvé oči mě stále klamou, však už ale nebudou...
Pro tebe už nejsem živa!

Osud

Osud je věc,
ovšem né všem známá.
Věř čemu chceš,
však tohle je pravda..:

Den letní jasně zářil,
já zahlédl krásu v dáli.
Snad mě bůh tou krásou obdařil.
Snad mi ti nahoře hezkému osudu přáli.

Šla přímo ke mně.
Co mám dělat, netuším...
Usmála se jemně,
srdce se mi rozbušilo,
přání mé se vyplnilo.

Teď tu na ni dívám se,
je takové ticho.
Přijde to jak hodina, ale jen do té doby,
než mi zabručelo břicho.

Oba jsme se zasmáli,
ach ta jiskra v jejím oku.
Láska na mne mává zdáli,
štěstí velké v jednom kroku.

Navždy spolu zůstali jsme,
dětí plná světnice.
V lásce máme všechno jisté,
však osud přál mi nejvíce.

Luis Royo

15. března 2008 v 10:09 | LucY |  Osobnosti

Luis Royo (*1954)

španělský malíř

Luis Royo přišel na svět roku 1954 v Olalla, Teruel (Španělsko)….Ve věku 6 měsíců se s rodiči stěhuje do města Zaragoza ,kde žije prakticky dodnes.Již odmala měl rád kreslení,ale pod tlakem rodičů,kteří se báli ,že by se jako malíř neuživil,začal studovat obor stavební kreslíř na Industrial Mastery School.Brzy, ale podle vlastních slov zjistil,že je mu bližší výzdoba a vnitřní design. Proto ve studiu pokračuje na Applied Arts School v Zaragoze a zároveň v této době (1970-71) navštěvuje kurzy na umělecké škole.
Po ukončení studii pracuje 8 let jako designér a navrhuje vnitřní prostory budov.Součastně s touto prací se věnuje i vlastní tvorbě. Ovlivněn stylem Rafaela Canogara maluje olejem mezi lety 1972-76 velké malby kritizující společnost, policii atd, které následné vystavuje. Vše vrcholí rokem 1977,kdy jeho malby jsou vystaveny v několika městech Španělska. Píše se rok 1978 a L.R. okouzlil Francouzský comics a hlavně práce umělců jako Enki Bilal a Moebius. Po rozvaze roku 1979 opouští práci ve studiu a naplno se vrhá do tvorby comicsů pro časopisy a fanziny.Uzavírá se před společností a během pár let vyprodukuje množství comicsů, s kterými následně objíždí ve Francii různé comicsové vydavatelství.
V roce 1983 přichází pro kariéru L.R. další zlom a to když na výstavě comicsu Comic Fair v Zaragoze potkává Rafaela Martíneze. Ten mu navrhuje,aby pro Norma Editorial vytvořil 5 ilustrací. Royo zakázku přijímá a tak začíná jeho spolupráce s vydavatelstvím Norma Editorial ,která trvá dodnes.
Luis Royo opouští comics a vrhá se naplno do tvorby ilustrací, které mu přinášejí netušenou svobodu. Jeho práce opouštějí zemi a jsou často publikovány takřka celosvětově.
Paralelně s ilustrací se ještě věnuje comicsu,roku 1985 mu u Colección Rambla vychází některá jeho alba. Kapitolu tvorby comicsu uzavírá následující rok u Ikusager Ediciones S.A. vydáním experimentálního alba Desfase. Od této doby se již ke comicsu nevrací a věnuje se dál jen ilustraci na přebaly knih. V této době je jeho hlavní technika airbrush ,ale nebojí se experimentovat a hledat stále nové techniky malby. Jednotícím tématem jeho maleb je pak lidské tělo, hlavně krásné ženy a nestvůry,které umísťuje do různých středověkých,ale i budoucích světů.
Další milník v kariéře Luise Royoa nastává roku 1992, kdy Norma Editorial vydává album Woman,výběr autorových ilustracích za posledních 8 let. Album je tak úspěšné,že vychází ještě ve Francouzské a Německé mutaci. Royo je konečně naplno objeven jako vynikající malíř, díky tomu pořádá výstavy svých originálů, na kterých ukazuje krásu ženského těla. Neusíná,ale na vavřínech, snaží se dál posouvat své malby dál a dál. V jeho díle se vedle airbrush začíná více objevovat pastel ,ale i olejové barvy, které podtrhují výslednou barevnost hotového díla.
Roku 1994 vychází pod Normou Editorial další album MALEFIC, toto album je zároveň vydáno i ve Francii, Itálii atd. Úspěch tohoto alba ilustruje i fakt, že mu časopis Heavy Metal věnoval celou jednu stranu.
Následující rok zastihuje Royoa jíž jako známého fantasy a scifi ilustrátora,navazuje nové spolupráce např. s vydavatelstvími Ballantine, Doubleday či s Penthouse Comics, Marvel atd.
V roce 1996 se malířův obraz objevuje na přední straně časopisu Penthouse, ten navíc obsahuje i krátký článek o autorovy. Luis Royo v tomto roce získává i druhé místo SPECTRUM III o nejlepší fantasy malbu. Navíc mu u Normy vychází další velké album maleb a kreseb SECRETS.
Rok 1997- jeho ilustrace jsou takřka všude, ilustruje mnoho významných knih a časopisů. Heavy Metal mu svěřuje malbu obalu k 20 výročí časopisu, navíc se Royo podílí i na ilustracích k filmu Heavy Metal: Fakk2 s Julie Strain. Pro velký zájem jdou vydána alba WOMEN a MALEFIC i pro Americký trh.
Že je autor velmi plodný a jeho díla neztrácí kvalitu, svědčí i fakt, jakým tempem autor vydává s Normou Editorial nové alba.
Tvorby :
WOMEN
MALEFIC
SECRETS
DREAMS
PROHIBITED BOOK
CONCEPTIONS
THE LABYRINTH: TAROT


Victoria Francés

15. března 2008 v 7:41 | LucY |  Osobnosti

Victoria Francés

malířka, ilustrátorka

Datum narození: 25.10.1982
Místo narození: Valencie, Španělsko
Znamení: Štír
Victoria Francés se narodila 25. října 1982 ve Valencii ve Španělsku. Většinu života však tráví v Galicii. Vystudovala Universidad de Bellas Artes ve svém rodném městě.

Cestuje po mnoha městech Evropy jako do Londýna, Paříže a přijme silný vliv romantické gotiky a autory jako Goethe, E.A.Poe, Baudelaire nebo Bram Stoker.
Aktuálně pokračuje ve studiích Bellas Artes (Krásná Umění) na Facultad de San Carlos de Valencia.
Její první práce profesionálního ilustrátora byly přední strany knih a spisů na objednávku.
Její nejnovější práce jsou publikace jejích prvních ilustrovaných knih: Favole Lagrimas de Piedra, Favole 2: Liberáme a Favole 3: Gélida Luz, začala být uznávaná jako Artista revelación en el Salón del Cómics de Barcelona del aňo 2004, čímž její předchozí kresby byly publikovány i do jiných zemí, než pouze ve Španělsku.

Bibliografie
- Favole - Lágrimas de piedra (Slzy kamene), vydáno: 23. dubna 2003
- Favole - Libérame (Osvoboď mě)
- Angel Wings
- Favole - Gélida Luz (Zmrazené světlo)
- El corazón de Arlene (Srdce Arlene)


Fobie

14. března 2008 v 22:08 | LucY |  [..Nezařazené..]
  • arachnofobie - strach z pavouků
  • akrofobie - strach z výšek
  • keraunofobie - strach z bouřek, blesků
  • klaustrofobie - strach z uzavřeného prostoru
  • agyrofobie - strach z přecházení silnice
  • aichmofobie - strach z jehel a špičatých předmětů
  • sociální fobie - ze sociálního (mezilidského) kontaktu
  • zoofobie - z určitých zvířat
  • ofidiofobie - z hadů
  • mysofobie - ze špíny
  • pyrofobie - z ohně
  • entomofobie - z hmyzu
  • kakotechnofobie - z toho, že si člověk počíná nemotorně
  • tahantofobie - ze smrti
  • hierofobie - z posvátných věcí
  • basifobie - z chůze
  • sichmofobie - z ostří
  • gefyrofobie - z mostů
  • trichofobie - z vlasů a chlupů (např. v pokrmech)
  • dromofobie - z ulic
  • siderodromofobie - ze železnice
  • autofobie - z vlastní osoby
  • hypnofobie - ze spánku
  • tokofobie - strach ženy z porodu
  • tafefobie - z možnosti být pohřben za živa
  • tabofobie - před vysycháním míchy
  • negrofobie - z černochů
  • gynofobie - mužů před ženami
  • teofobie - z božího hněvu
  • cibofobie - z jídla
  • gamofobie - ze sňatku
  • triskaidekafobie - z čísla 13
  • tetrafobie - z čísla 4
  • Amychofóbie- strach ze škrábnutí
Léčba
Využívá se expoziční terapie. Pacient je postupně vystavován obávaným situacím (začíná se od situací působící nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat.
Expozice by měla trvat dostatečně dlouhou dobu aby došlo k poklesu úzkosti. Měla by být prováděna systematicky alespoň 1x denně a to jak za dohledu terapeuta tak samostatně. K náročnějším situacím by se mělo přecházet až po zvládnutí těch méně náročných

Šikana

14. března 2008 v 15:10 | LucY |  [..Nezařazené..]
Slovo šikana má původ ve francouzském "chicane", což znamená "zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování..
V širším slova smyslu šikana označuje právě ono zneužívání moci. V užším smyslu slova je šikana synonymem psychotraumatizace ve skupině, je označením pro opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace.
Podstata a Rysy šikany:
Šikanování může mít fyzickou i psychickou podobu, projevuje se ve všech věkových skupinách i ve všech skupinách sociálních. Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech nabýt i rysy organizovaného zločinu.
Se šikanou se můžeme setkat ve všech typech škol, ale i v rodině, dětském domově, diagnostickém nebo výchovném ústavu, sportovním klubu, v armádě, ve vězení, ale také v zaměstnání. V nedemokratických zemích dochází k šikanování ze strany policie. Šikana tedy není pouze problémem pedagogickým, nýbrž složitým problémem psychologickým, sociologickým a mravním.
Vnější znaky šikany:
Definice šikany jako "opakovaného týrání, zotročování, ponižování nebo omezování" se opírá právě o vnější znaky šikanování.
Charakteristické vnější rysy šikany jsou dále:
  • záměrnost jednání
  • nepoměr sil mezi agresorem a obětí
  • samoúčelnost agrese, šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle, zisku (sama agrese je původním a hlavním cílem šikany, protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka, proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení)
  • její opakování (jednorázovou agresi je možné považovat za šikanu v případě, že se agresor a oběť již znovu nesetkali)
Šikanu je možné členit dle následujících kritérií:
  • "viditelnost" šikany - šikanování skryté či nepřímé (vyloučení ze skupiny) a zjevné, přímé (fyzické útoky, psychické ponižování, vydírání)
  • míra nutné aktivity oběti - pasivní snášení šikany a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora
  • forma útoku - fyzické nebo verbální šikanování, dále i ničení a odcizování osobních věcí
Nově se objevuje šikana vedená skrze sociálně-ekonomické rozdíly mezi žáky (jejich rodinami), které se projevují např. v oblečení či v mobilních telefonech.
Vztah oběti a agresora
Vztah, který se vytvoří mezi agresorem a obětí, může být až překvapivě silný. Příčinu je možné hledat v absenci citových vztahů, které jedinec substituje intenzivním vztahem navázaným skrze šikanu, nebo v závislosti ne nepodobné závislosti drogové. V druhém případě vznikne u šikanujícího "návyk", který musí uspokojovat stále většími dávkami. U oběti naproti tomu může pod tlakem šikany dojít k identifikaci s agresorem. V souvislosti s tím můžeme mluvit o vzniku "pseudosvědomí", které šikanovaného kárá za negativní myšlenky o šikanujícím. To jsou jedny z důvodů, proč je velmi nevhodné konfrontovat oběť s agresorem či je jen společně vyslýchat.
Vývoj šinakování
Na šikanu je možné nahlížet jako na onemocnění skupiny. Pojem psychotraumatizace ve skupině ukazuje k tomu, že se nejedná jen o vztah mezi agresorem a obětí, nýbrž že jde o infekci, která postihla vztahy v celé skupině. Vývoj této choroby pak postupuje od prvotního ostrakismu, přes počátky systematizace a vytvoření jádra šikanujících, až po fázi, kdy normy agresorů přijímají či respektují všichni členové skupiny, páni i otroci, a kdy je možné mluvit o dokonalé šikaně. Poslední fáze mohou být provázeny zapojením šikany do oficiální struktury příslušné instituce. V takových případech pak šikanující představují "příkladné" členy kolektivu, kterých se instituce mnohdy zastává.
Příčiny šikanování
Příčiny nárůstu šikany je možné vidět v rychle se měnících životních podmínkách, v absenci požadavku na neagresivní chování i v obecné krizi autority. V takovém prostředí pak skupinová dynamika může vést k agresi projevované například šikanou.
Nejsilnějším faktorem, který ovlivňuje vznik šikany, jsou osobnostní charakteristiky členů skupiny. Podstatná je také osobnost autority, pod kterou skupina spadá, např. nadřízený, učitel, rodič. Nevhodné chování autority může být dokonce impulzem ke vzniku šikany nebo jejím podpůrným faktorem. Pouze ve strukturách, v nichž je šikana tradicí, ustupuje profil osobnosti do pozadí. Šikana se objevuje převážně tam, kde je kolektiv uzavřeným celkem, z něhož nelze kdykoliv beztrestně vystoupit (škola, vojna, vězení).
Charakteristika aktérů
Agresoři bývají starší, fyzicky vyspělejší jedinci. Šikanující mnohdy pochází z prostředí, kde je agrese prostředkem jednání. K šikanování ho často vede vlastní zakomplexovanost, nedostatek sebevědomí a nejistota. K oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou.
Obětí bývá často jedinec, který se nějak odlišuje. Spektrum odlišností je velké, nejčastěji jsou šikanováni jedinci handicapovaní vzhledově, sociálně či fyzicky, lidé úzkostní, plaší, či ti, kteří se odlišují rasově, národnostně, vyznáním nebo chováním. Stejně tak se může obětí stát nový člen skupiny (nový žák, spolupracovník).
Šikanující i šikanovaní mají některé společné rysy. Mají horší výsledky (ve škole, v práci), jsou v kolektivu méně oblíbeni, mívají nižší sebevědomí a častěji zakoušejí problémy v rodině. V jedné osobě se také může spojovat role oběti a agresora. U těchto tzv. "agresivních obětí" jsou negativní důsledky šikany, ve srovnání s jednoznačnými oběťmi (agresory), ještě umocněny.
Formy šikany
Formu ovlivňuje jednak věk účastníků , pohlaví. Nejkrutější formy šikanování se objevují tam, kde je oběť nucená pobývat společně s agresorem na jednom místě.
Mezi formy šikany patří ignorování oběti, její izolace, pomlouvání a zesměšňování, ale i vyhrožování, udílení násilných a manipulativních příkazů a vydírání. Dále sem řadíme krádeže věcí, jejich poškozování a nedovolenou manipulace s nimi. V neposlední řadě jde o praktiky fyzického násilí, a to i za použití zbraní. Nelze pominout ani šikanu se sexuálním podtextem, ta sahá od verbálního obtěžování až k pohlavnímu zneužívání a znásilnění.
Novým fenoménem je kyberšikana. Ta využívá možností, které jí poskytují moderní technologie, jako jsou mobilní telefony, fotoaparáty, kamery a internet. Příkladem může být nahrání ponižující situace na mobilní telefon a její rozesílání. Jde pak o "dovršení" klasické šikany. Jiným odvětvím kyberšikany je terorizování jiných pomocí e-mailových zpráv, blogů atd.
Dopad na zůčastněné
Šikanování se týká všech členů skupiny, v níž k ní dochází. Šikanování proto negativně postihuje oběť, ale i agresora a ostatní členy skupiny. Zasáhnout však může i jedince stojícího mimo skupinu, například rodiče šikanovaného.
U agresorů dochází k upevňování antisociálních postojů. Do života si odnášení zkušenost, že agresivní chování je možné využívat k osobnímu prospěchu. V dospělosti pak mají častěji problémy se zákonem.
Ostatní žáci ("přihlížející") přijímají názor, že společnost není schopna zajistit bezpečnost některým jedincům a že porušování mravů i zákonů není trestáno. V budoucnosti se pak při setkání s porušováním norem chovají pasivně nebo se takového porušování mohou sami dopouštět.
Oběti šikany trpí pochopitelně nejvíce. Potíže, které se u nich objevují, je možné zahrnout mezi postraumatické stresové poruchy. U šikanovaných jedinců dochází ke zhoršení pracovních výsledků (školního prospěchu) a častější absenci v zaměstnání či záškoláctví. Klesá jejich sebevědomí a sebehodnocení, mají problém s navazováním vztahů. Dostavuje se i tzv. kumulovaný efekt (oběť získává pocit, že není v pořádku a šikanování si zaslouží). Deprese a apatie může šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu. V závažnějších případech může přistoupit i k pokusu o sebevraždu.
Podobně jako u ostatních členů skupiny, i u obětí šikany roste pravděpodobnost, že se v dospělosti budou dopouštět neetického chování a násilí.
Školní šikana
Dochází k nárůstu počtu případů šikany, nárůstu brutality a rafinovanosti a naopak klesá věk aktérů šikanování. Nově se objevuje fenomén "šikanovaného učitele".
Ministerstvo školství šikanu definuje následovně:
Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívaná. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.
Ve své zárodečné formě je šikana přítomna prakticky na všech školách. Výzkum z roku 2001 provedený na 66 základních školách, při němž bylo osloveno přes 6000 žáků, přinesl šokující výsledky: na 2. stupni ZŠ je šikanováno 41 % žáků. Šikanování většinou neprobíhá cestou ze školy či do školy tzv. na ulici, nýbrž v prostorách školy. Problémem statistického zachycení šikany je jednak její skrytost a neochota některých učitelů a ředitelů přiznat výskyt šikany, ale i rozdílné chápání toho, jaké chování už je možné za šikanu považovat.
Šikana se nevyhýbá ani středním školám, může se objevit i na vysokých. Výraznější je na učilištích. Ve všech případech však šikana snižuje, pokud přímo neznemožňuje, pedagogické působení školy. Výchovný i vzdělávací efekt je v takových skupinách minimální.
Prevence a řešení školní šikany

Prevence a řešení školní šikany

Řešení školní šikany má řadu překážek, mezi které může patřit chování učitelů, ředitelů i samotných žáků či nedostatečné legislativně-kázeňské pravomoci školy.
Pomineme-li tzv. utopická řešení, např. zrušení škol či úplné nahrazení školní docházky domácím vzděláváním, můžeme šikaně předcházet především zajímavou výukou s atraktivním programem. Prevenci šíření šikany pak dále představuje:
  • praktikování dozorů
  • snaha odhalit šikanu cíleným pozorováním a dotazováním (i formou dotazníků a sociometrických šetření)
  • práce s (potenciální) obětí za účelem zvýšení sebedůvěry i odolnosti proti projevům šikany
  • práce s (potenciálními) agresory, pěstování empatie, pomoc při budování jejich osobní perspektivy i s programy na odplavení stresu a agresivity
  • práce se všemi žáky, která sestává z osvěty, mravní výchovy, pěstování spolupráce
Žáci a studenti by měli být vedeni k participaci na předcházení šikaně i na jejím řešení, ať již formou samosprávy nebo školních projektů. Jednoznačně přínosná je taktéž dlouhodobá spolupráce s rodiči žáků a s institucemi, které se šikaně věnují.
[graf šikany]
Šikana na pracovišti - mobbing a bossing
Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti. Charakteristická je pro ně skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Při rozhodování, zda už jde o mobbing, se užívá tzv. Leymannova previdla: za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1x týdně po dobu minimálně 6 měsíců. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti, jiné pojetí vymezuje mobbing jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny. Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4-8 % pracujících.
Bossing je jakousi podskupinou mobbingu. Je specifický tím, že šikany se dopouští nadřízený pracovník.
Šikana v armádě
Oběťmi vojenského šikanování jsou outsideři (nováčci, fyzicky méně výkonní apod.), od nichž se očekává podřízení služebně starším ročníkům. Šikana u vojáků základní vojenské služby má charakter rituálu přijímaného oběťmi jako nutné zlo. Oběti si jsou vědomé toho, že za určitý čas získají stejnou pozici a stejnou moc jako dnešní šikanující, sami se stanou "mazáky". Noví mazáci mají poté i "právo" na odreagování předchozího příkoří, ovšem ne na jeho původcích, ale na nových outsiderech. Sociálním učením se tento zvyk přenáší stále na další ročníky. Málokdo je ochoten přerušit tento řetěz. Se šikanou se dle průzkumu setkalo asi 96 % vojáků. Šikana při základní vojenské službě se skládala z nepřeberného množství praktik.
Systém "mazáků" a "bažantů" není specifikem pouze armády. Setkáváme se s ním i v tzv. uzavřených institucích, jakými jsou například internát, výchovný ústav, nápravné léčebné zařízení a věznice.
Některé oficiální státní struktury však praktiky blízké šikaně i využívají. Jde především o zacházení se zajatci a špiony v době válečného konfliktu či o pravomoci bezpečnostních složek nedemokratických režimů. Armádní a příbuzné instituce uplatňují tyto praktiky i vůči svým členům, a to s úmyslem zvýšit jejich fyzickou i psychickou odolnost.