Karel Jaromír Erben - Kytice z pověstí národních - charakteristika

11. března 2008 v 16:35 | LucY |  Referáty, knihy, poezie i próza

JEDNOTLIVÉ SKLADBY:

Kytice
Svou sbírku z "pověstí národních" zahájil Erben básní nazvanou Kytice. Zkomponoval ji nově tak, aby tvořila ideový a programový úvod k celému souboru. Také tato báseň vychází z lidové pověsti, která se prý vypravuje v Klatovském kraji. Báseň také odůvodňuje, proč se celá knížka jmenuje Kytice. Sbírka je prý uvita ve skrovnou kytici z květů mateřídoušky, vyrostlé na matčině hrobě. Osiřelé děti pak z jejích kvítků čerpaly útěchu. Takovými květy mateřídoušky jsou i prosté pověsti naší vlasti, kterými Erben mínil získávat srdce osiřelých synů a dcer matky vlasti. Hned v úvodu tedy zazněl silný vlastenecký akcent.
Např. úvodní verše: "Zemřela matka a do hrobu dána, // siroty po ní zůstaly." - zde nemá Erben na mysli nic jiného než Matku vlast. Současníci tomuto symbolu velmi dobře rozuměli, protože se sami cítili sirotami a truchlili nad zmařenými nadějemi z roku 1848.
Poklad
Tato balada hluboce zaujala Františka Palackého sotva byla r.1838 uveřejněna tiskem. Zamyslel se nad její ideou matčiny viny a trestu a podivuhodnou uměleckou zralostí u tak mladého básníka.
Tato balada vypravuje o tom, jak žena odložila z dychtivosti po zlatě v podzemních síních dítě, a jak prožívala krutý žal, když dítě ztratila, a za jakých okolností je po roce šťastně zachránila.
Zejména v této baladě vystupuje souvislost mezi Erbenem a polským básníkem Slowackým, se kterým se znal. Oba měli k sobě blízko ve značné části svého umění, pokud se opírali o folklorní slovesnost. Z ní se inspirovali k obdobným námětům a motivům a volili podobné zobrazovací prostředky. To se právě projevuje na mnoha místech v baladě o "Pokladu".
Např. obraz vesnického kostelíka a lidu spěchajícího na pašijovou pobožnost se podobá analogickým obrazům u Slowackého. Stejně je tomu i u obrazu, kde Erben v mnoha verších vylíčil nesmírné bohatství, které spatřila žena v podzemních síních. Právě tato pasáž se velmi líbila Palackému, protože žádná z českých folklorních pověstí nevypravovala tak podrobně o tajemné podzemní sluji.
Svatební košile
I v této baladě, poprvé uveřejněné r.1843, je zřejmý vztah ke Slowackému.
Opuštěná dívka prosí Pannu Marii, aby jí vrátila milého, nebo zkrátila její život. Za svá slova je potrestána. Zemřelý milý přichází pro dívku. Dívka si na cestu bere modlicí knížky, růženec a košile, které zatím ušila. Cestou zakouší mnoho hrůz, prosí za odpuštění a schovává se do umrlčí komory. Když zakokrhá kohout, zjevení zmizí. Ráno dívku najdou lidé na hřbitově, kde je čerstvě vykopaný hrob a kousky košil po celém hřbitově.
Polednice
Tiskem vyšla poprvé až r.1840, přestože byla napsána mnohem dřív, v prvním náčrtku už r.1833 a pak do r.1836 dvakrát přepracována.
Jedná se o výjev mezi matkou a dítětem, které je krutě potrestáno za neposlušnost. Jeho smrt však nezavinilo náhodné neštěstí, ale pohádková bytost, tajemná Polednice. V poznamenáních ke Kytici k tomu Erben vysvětluje: "Jako půlnoc, tak i pravé poledne má, dle podání lidu, své zlé bytosti, ježto zvláště od jedenácté hodiny do dvanácté svou záhubnou moc provozují. Tyto druhé slovou polednice neb poludnice, aneb jen vůbec divé ženy. Proto se také neradí v pravé poledne choditi po lesích, neb že by divá žena na člověka poslala blud."
Zlatý kolovrat
Základní podnět k "Zlatému kolovratu" dala Erbenovi pohádka Boženy Němcové "O zlatém kolovrátku", uveřejněná tiskem r.1845. Němcová tehdy úzce s Erbenem spolupracovala a dávala mu předem své rukopisy, aby je upravoval jazykově a stylisticky. Erben četl i původní kratší koncept této pohádky a prosil mladou Němcovou, aby mu tento koncept půjčila, protože se tato krásná pověst může hodit k dobré básni.
Vypráví o krásné Dorničce, která se měla stát ženou krále, ale nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily. Za zlatý kolovrat, přeslici a kužel pak se stařečkem vyměnily dívčiny ruce, nohy a oči. Stařeček pak dívku pokropil živou vodou a zločin vyšel najevo. Podvedený král obě zlé ženy potrestal stejně, jako ony Doru.
Erben pak v "Poznamenáních" vysvětluje, že živá voda znamená vlastně vodu letní, tekoucí, mrtvá pak vodu zimní, led.
Štědrý den
Tato báseň byla poprvé otištěna r.1848. Její základní námět štědrovečerních zvyků a pověr souvisí s obdobnými obyčeji u Slovanů vůbec, zvláště u Rusů, Poláků a Srbů. Erben v ní zachytil protikladný příběh dvou dívek, který jim přinesl osud za jediný rok, od vánoc do vánoc.
Záhořovo lože
Textově nejrozsáhlejší báseň v Kytici. Na této pohádkově legendární baladě pracoval Erben také nejdéle. Poprvé se o ni pokusil už r.1836, když zobrazil romanticky pojatou postavu loupežníka a otcovraha Záhoře, málo zdařený protějšek "strašného lesů pána" Viléma z Máchova "Máje". Za 6 let později přistoupil k záhořovské látce jinak: nešťastný otec se synu Markovi vyznává, že zaprodal při jeho narození ďáblu. Definitivní podoby nabyla báseň až v prvních měsících r.1851 za Erbenovy dlouhé nemoci, kdy byl zčásti upoután na lůžko.
Tato balada souvisí s mezinárodní legendou o pokání velikého hříšníka. S různými menšími obměnami vypráví o člověku v nesnázi, který za pomoc zaprodal syna ďáblu. Syn se vydává do pekla, aby ďáblovi osudný úpis vzal. Cestou ho ale přepadne loupežný vrah (Záhoř), který ho propustí jen pod podmínkou, že mu přinese z pekla zprávu, co ho tam čeká. Při zpáteční cestě mu mladík oznámí, že ho tam čeká lože, kterého se i ďábli děsí. Loupežník se tak dá na pokání a prosí mnoho desítek let o boží smilování. Dočkal se ho teprve, až když nad ním vyrostla zázračná košatá jabloň. Tehdy se k němu vrátil bývalý mladík, teď už stařec a vysoký církevní hodnostář, a udělil kajícímu zbojníkovi rozhřešení. Oba dřívější zaprodanci pekla pak krátce za sebou zemřeli.
Vodník
Také tato balada má blízko ke Slowackému. Erben napsal "Vodníka" pro Kytici r.1851. Námětem o pohádkové vodní bytosti, která se zmocňuje zákeřně lidí a osudově zasahuje do jejich života, navazoval Erben opět na bohatou tradici obrozenecké české literatury, spjaté s lidovou slovesností. V "Poznamenáních" Erben upozorňuje na obdobné pověsti u jiných Slovanů. Tematicky se shoduje česká báseň zvláště s lužickosrbskou a slovinskou pověstí o vodníkovi. Hodnotu této balady tedy nepředstavuje originalita příběhu, ale její umělecké ztvárnění.
Vodník zláká dívku k jezeru, nechá ji utonout, učiní z ní svou ženu a krutě se jí pak pomstí, když neuposlechla jeho příkazu a nevrátila se včas k dítěti do jezera.
Holoubek - Vrba - Lilie
Tyto tři Erbenovy balady se poněkud vymykají z dosahu poesie Slowackého. Svým celkovým pojetím směřují více k Mickiewiczovým "Baladám a romancím".
"Holoubek" byl otištěn v "Lumíru" počátkem r.1851 a souvisí s českými písněmi i s polskou romantikou. Skladba promítá příběh ženy vražednice, která zabila svého muže, znovu se provdala za jiného a stihl ji za to krutý trest - výčitky svědomí ji dohnaly k sebevraždě utopením.
"Vrba" byla napsaná r.1851. Její námět, převzatý z české lidové pověsti bydžovského kraje, považoval Erben za obzvlášť důležitý. Nikde u Slovanů ani jinde totiž nenacházel ve folklórním materiálu představu, že by se člověk mohl dělit o život se stromem nebo s jinou věcí, aby byl zároveň tím i oním. Věděl, že existují pověsti, ve kterých bývá člověk proměněn ve strom nebo jinou věc, ale báseň o "Vrbě" zobrazuje zcela výjimečný případ.
Muž už dva roky žije ve šťastném manželství se svou ženou. Jenže jeho paní, ve dne zdravá a svěží, líhá v noci jako mrtvé tělo bez ducha. Přes ženiny námitky se muž poradí s bábou kořenářkou. Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se vtěluje vždycky za noci do vrby nad potokem. Rozezlený muž vrbu podetne a v tomtéž okamžiku padne jako podkosena i jeho žena. Hlas vrby mu pak vzkazuje, aby z jejího dřeva udělal kolébku a až synek doroste bude vrbovými píšťalkami rozprávět se svou matkou.
"Lilie" byla napsaná na sklonku 50. let a otištěná teprve ve druhém vydání "Kytice" z r.1861. Její námět čerpal Erben ze slovenské pohádky B.Němcové "Lalija". Balada vypráví o zesnulé dívce, která se vtělila do květu lilie, stala se ženou šlechtice a znovu zahynula i se svým synáčkem, když ji zlá tchýně zákeřně vystavila žhavým paprskům slunce.
Dceřina kletba
Tato balada v "Kytici" zaujímá zvláštní postavení. Je to totiž jediná báseň, která nemá žádné nadpřirozené prvky a nevztahuje se k žádné lidové pověře. Na rozdíl od všech předchozích balad k ní Erben nepřipojil ani v prvním, ani v druhém vydání "Kytice" žádnou poznámku, kterou by objasňoval její původ nebo vztah k folklóru. Napsal ji r.1851 a otiskl jako ukázku z chystané sbírky "Kytice".
Tato balada podává dramatický rozhovor mezi matkou a dcerou, která se jen nerada přiznává, jakého se dopustila zločinu - zabila své nemanželské novorozeně. Svou vinu míní odčinit na konopné oprátce, ale napřed proklíná svou matku i svého svůdce.
Věštkyně
Tato skladba stojí na samém konci "Kytice" a svým celkovým pojetím se podstatně odlišuje od ostatních erbenovských balad. Je zkomponovaná ze 7 úlomků, ústy mýtické věštkyně promítá prorocké obrazy z české minulosti a přítomnosti. Tři její první zlomky byly napsány už před rokem 1849.
Věštkyniny monology zpracovávají obecně známé i méně známé látky, které se týkají ať už celonárodních přemyslovských pověstí (např. Přemysl a jeho nedooraná pole, bájné vojsko ve vlnách Vltavy) nebo pověstí lokálních (zlatý zvon z chrámu propadlého do země u Kostelce nad Orlicí, pověst o trojí bráně chrámu, pověst o soše tzv. Bruncvíka na Karlově mostě).
Erben ve svých poznamenáních vysvětluje, že si oblíbil prorocké náměty z české historie podle Kosmovy kroniky a podle několika starých prorockých knížek, zejména proroctví Sibylina. Prý už před mnoha lety sebral mnoho prorockých pověstí z různých míst Čech, ze kterých zamýšlel udělat jednu báseň s názvem Věštkyně. Ale srovnání jejího definitivního textu s původními náčrtky ukazuje, že Erben radikálně změnil a upravil celkové zaměření skladby. Tato změna ideové koncepce úzce souvisela s celkovou proměnou společenské situace u nás. První varianta "Věštkyně" vznikala před r.1849, tedy v ovzduší revoluce, které se i Erben sám aktivně zúčastnil. Ale po jejím nezdaru a s nástupem nového režimu zaměřil báseň jinak. "Věštkyně" měla dodávat odvahu utlačeným a zklamaným a všechny prorocké obrazy prolínala pevnou vírou, že nic na světě není věčné. Aby takto zaměřená báseň mohla vyjít za bachova režimu, musel se Erben vyrovnat s přísnou cenzurou. Proto vytvořil množství odborně učeneckých poznámek, ve kterých vykládal historický původ a smysl jednotlivých pověstí.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl

click

Komentáře

1 Milien Milien | Web | 24. října 2009 v 14:38 | Reagovat

Máš to hezky napsaný, docela mi to pomohlo při sestavování čtenářskýho deníku. Jenom si myslím, že bys měl/a vyměnit tu zelenou s oranžovou na okrajích - velice špatně se to čte. Já jsem se svým blogem tak trochu sekla, protože bez návštěvnosti to nemělo cenu...
To ale tobě nehrozí.

2 blesk blesk | 5. prosince 2009 v 9:51 | Reagovat

No jo...Kdyz nekdo neumi psat vlastni,tak kopiruje..

3 Inés Inés | 27. května 2010 v 23:05 | Reagovat

Úvodní báseň Kytice-hodně dobře zpracované.

4 lucka lucka | 16. prosince 2012 v 14:21 | Reagovat

toto není charakteristika toto by mi naše učitelka neuznala takže tím chci říct že ten kdo to psal ten neví co je charakteristika!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

5 altar altar | Web | 21. června 2015 v 9:51 | Reagovat

pujcka na smenku o vikendu ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama