Šikana

14. března 2008 v 15:10 | LucY |  [..Nezařazené..]
Slovo šikana má původ ve francouzském "chicane", což znamená "zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování..
V širším slova smyslu šikana označuje právě ono zneužívání moci. V užším smyslu slova je šikana synonymem psychotraumatizace ve skupině, je označením pro opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace.
Podstata a Rysy šikany:
Šikanování může mít fyzickou i psychickou podobu, projevuje se ve všech věkových skupinách i ve všech skupinách sociálních. Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech nabýt i rysy organizovaného zločinu.
Se šikanou se můžeme setkat ve všech typech škol, ale i v rodině, dětském domově, diagnostickém nebo výchovném ústavu, sportovním klubu, v armádě, ve vězení, ale také v zaměstnání. V nedemokratických zemích dochází k šikanování ze strany policie. Šikana tedy není pouze problémem pedagogickým, nýbrž složitým problémem psychologickým, sociologickým a mravním.
Vnější znaky šikany:
Definice šikany jako "opakovaného týrání, zotročování, ponižování nebo omezování" se opírá právě o vnější znaky šikanování.
Charakteristické vnější rysy šikany jsou dále:
  • záměrnost jednání
  • nepoměr sil mezi agresorem a obětí
  • samoúčelnost agrese, šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle, zisku (sama agrese je původním a hlavním cílem šikany, protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka, proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení)
  • její opakování (jednorázovou agresi je možné považovat za šikanu v případě, že se agresor a oběť již znovu nesetkali)
Šikanu je možné členit dle následujících kritérií:
  • "viditelnost" šikany - šikanování skryté či nepřímé (vyloučení ze skupiny) a zjevné, přímé (fyzické útoky, psychické ponižování, vydírání)
  • míra nutné aktivity oběti - pasivní snášení šikany a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora
  • forma útoku - fyzické nebo verbální šikanování, dále i ničení a odcizování osobních věcí
Nově se objevuje šikana vedená skrze sociálně-ekonomické rozdíly mezi žáky (jejich rodinami), které se projevují např. v oblečení či v mobilních telefonech.
Vztah oběti a agresora
Vztah, který se vytvoří mezi agresorem a obětí, může být až překvapivě silný. Příčinu je možné hledat v absenci citových vztahů, které jedinec substituje intenzivním vztahem navázaným skrze šikanu, nebo v závislosti ne nepodobné závislosti drogové. V druhém případě vznikne u šikanujícího "návyk", který musí uspokojovat stále většími dávkami. U oběti naproti tomu může pod tlakem šikany dojít k identifikaci s agresorem. V souvislosti s tím můžeme mluvit o vzniku "pseudosvědomí", které šikanovaného kárá za negativní myšlenky o šikanujícím. To jsou jedny z důvodů, proč je velmi nevhodné konfrontovat oběť s agresorem či je jen společně vyslýchat.
Vývoj šinakování
Na šikanu je možné nahlížet jako na onemocnění skupiny. Pojem psychotraumatizace ve skupině ukazuje k tomu, že se nejedná jen o vztah mezi agresorem a obětí, nýbrž že jde o infekci, která postihla vztahy v celé skupině. Vývoj této choroby pak postupuje od prvotního ostrakismu, přes počátky systematizace a vytvoření jádra šikanujících, až po fázi, kdy normy agresorů přijímají či respektují všichni členové skupiny, páni i otroci, a kdy je možné mluvit o dokonalé šikaně. Poslední fáze mohou být provázeny zapojením šikany do oficiální struktury příslušné instituce. V takových případech pak šikanující představují "příkladné" členy kolektivu, kterých se instituce mnohdy zastává.
Příčiny šikanování
Příčiny nárůstu šikany je možné vidět v rychle se měnících životních podmínkách, v absenci požadavku na neagresivní chování i v obecné krizi autority. V takovém prostředí pak skupinová dynamika může vést k agresi projevované například šikanou.
Nejsilnějším faktorem, který ovlivňuje vznik šikany, jsou osobnostní charakteristiky členů skupiny. Podstatná je také osobnost autority, pod kterou skupina spadá, např. nadřízený, učitel, rodič. Nevhodné chování autority může být dokonce impulzem ke vzniku šikany nebo jejím podpůrným faktorem. Pouze ve strukturách, v nichž je šikana tradicí, ustupuje profil osobnosti do pozadí. Šikana se objevuje převážně tam, kde je kolektiv uzavřeným celkem, z něhož nelze kdykoliv beztrestně vystoupit (škola, vojna, vězení).
Charakteristika aktérů
Agresoři bývají starší, fyzicky vyspělejší jedinci. Šikanující mnohdy pochází z prostředí, kde je agrese prostředkem jednání. K šikanování ho často vede vlastní zakomplexovanost, nedostatek sebevědomí a nejistota. K oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou.
Obětí bývá často jedinec, který se nějak odlišuje. Spektrum odlišností je velké, nejčastěji jsou šikanováni jedinci handicapovaní vzhledově, sociálně či fyzicky, lidé úzkostní, plaší, či ti, kteří se odlišují rasově, národnostně, vyznáním nebo chováním. Stejně tak se může obětí stát nový člen skupiny (nový žák, spolupracovník).
Šikanující i šikanovaní mají některé společné rysy. Mají horší výsledky (ve škole, v práci), jsou v kolektivu méně oblíbeni, mívají nižší sebevědomí a častěji zakoušejí problémy v rodině. V jedné osobě se také může spojovat role oběti a agresora. U těchto tzv. "agresivních obětí" jsou negativní důsledky šikany, ve srovnání s jednoznačnými oběťmi (agresory), ještě umocněny.
Formy šikany
Formu ovlivňuje jednak věk účastníků , pohlaví. Nejkrutější formy šikanování se objevují tam, kde je oběť nucená pobývat společně s agresorem na jednom místě.
Mezi formy šikany patří ignorování oběti, její izolace, pomlouvání a zesměšňování, ale i vyhrožování, udílení násilných a manipulativních příkazů a vydírání. Dále sem řadíme krádeže věcí, jejich poškozování a nedovolenou manipulace s nimi. V neposlední řadě jde o praktiky fyzického násilí, a to i za použití zbraní. Nelze pominout ani šikanu se sexuálním podtextem, ta sahá od verbálního obtěžování až k pohlavnímu zneužívání a znásilnění.
Novým fenoménem je kyberšikana. Ta využívá možností, které jí poskytují moderní technologie, jako jsou mobilní telefony, fotoaparáty, kamery a internet. Příkladem může být nahrání ponižující situace na mobilní telefon a její rozesílání. Jde pak o "dovršení" klasické šikany. Jiným odvětvím kyberšikany je terorizování jiných pomocí e-mailových zpráv, blogů atd.
Dopad na zůčastněné
Šikanování se týká všech členů skupiny, v níž k ní dochází. Šikanování proto negativně postihuje oběť, ale i agresora a ostatní členy skupiny. Zasáhnout však může i jedince stojícího mimo skupinu, například rodiče šikanovaného.
U agresorů dochází k upevňování antisociálních postojů. Do života si odnášení zkušenost, že agresivní chování je možné využívat k osobnímu prospěchu. V dospělosti pak mají častěji problémy se zákonem.
Ostatní žáci ("přihlížející") přijímají názor, že společnost není schopna zajistit bezpečnost některým jedincům a že porušování mravů i zákonů není trestáno. V budoucnosti se pak při setkání s porušováním norem chovají pasivně nebo se takového porušování mohou sami dopouštět.
Oběti šikany trpí pochopitelně nejvíce. Potíže, které se u nich objevují, je možné zahrnout mezi postraumatické stresové poruchy. U šikanovaných jedinců dochází ke zhoršení pracovních výsledků (školního prospěchu) a častější absenci v zaměstnání či záškoláctví. Klesá jejich sebevědomí a sebehodnocení, mají problém s navazováním vztahů. Dostavuje se i tzv. kumulovaný efekt (oběť získává pocit, že není v pořádku a šikanování si zaslouží). Deprese a apatie může šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu. V závažnějších případech může přistoupit i k pokusu o sebevraždu.
Podobně jako u ostatních členů skupiny, i u obětí šikany roste pravděpodobnost, že se v dospělosti budou dopouštět neetického chování a násilí.
Školní šikana
Dochází k nárůstu počtu případů šikany, nárůstu brutality a rafinovanosti a naopak klesá věk aktérů šikanování. Nově se objevuje fenomén "šikanovaného učitele".
Ministerstvo školství šikanu definuje následovně:
Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívaná. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.
Ve své zárodečné formě je šikana přítomna prakticky na všech školách. Výzkum z roku 2001 provedený na 66 základních školách, při němž bylo osloveno přes 6000 žáků, přinesl šokující výsledky: na 2. stupni ZŠ je šikanováno 41 % žáků. Šikanování většinou neprobíhá cestou ze školy či do školy tzv. na ulici, nýbrž v prostorách školy. Problémem statistického zachycení šikany je jednak její skrytost a neochota některých učitelů a ředitelů přiznat výskyt šikany, ale i rozdílné chápání toho, jaké chování už je možné za šikanu považovat.
Šikana se nevyhýbá ani středním školám, může se objevit i na vysokých. Výraznější je na učilištích. Ve všech případech však šikana snižuje, pokud přímo neznemožňuje, pedagogické působení školy. Výchovný i vzdělávací efekt je v takových skupinách minimální.
Prevence a řešení školní šikany

Prevence a řešení školní šikany

Řešení školní šikany má řadu překážek, mezi které může patřit chování učitelů, ředitelů i samotných žáků či nedostatečné legislativně-kázeňské pravomoci školy.
Pomineme-li tzv. utopická řešení, např. zrušení škol či úplné nahrazení školní docházky domácím vzděláváním, můžeme šikaně předcházet především zajímavou výukou s atraktivním programem. Prevenci šíření šikany pak dále představuje:
  • praktikování dozorů
  • snaha odhalit šikanu cíleným pozorováním a dotazováním (i formou dotazníků a sociometrických šetření)
  • práce s (potenciální) obětí za účelem zvýšení sebedůvěry i odolnosti proti projevům šikany
  • práce s (potenciálními) agresory, pěstování empatie, pomoc při budování jejich osobní perspektivy i s programy na odplavení stresu a agresivity
  • práce se všemi žáky, která sestává z osvěty, mravní výchovy, pěstování spolupráce
Žáci a studenti by měli být vedeni k participaci na předcházení šikaně i na jejím řešení, ať již formou samosprávy nebo školních projektů. Jednoznačně přínosná je taktéž dlouhodobá spolupráce s rodiči žáků a s institucemi, které se šikaně věnují.
[graf šikany]
Šikana na pracovišti - mobbing a bossing
Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti. Charakteristická je pro ně skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Při rozhodování, zda už jde o mobbing, se užívá tzv. Leymannova previdla: za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1x týdně po dobu minimálně 6 měsíců. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti, jiné pojetí vymezuje mobbing jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny. Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4-8 % pracujících.
Bossing je jakousi podskupinou mobbingu. Je specifický tím, že šikany se dopouští nadřízený pracovník.
Šikana v armádě
Oběťmi vojenského šikanování jsou outsideři (nováčci, fyzicky méně výkonní apod.), od nichž se očekává podřízení služebně starším ročníkům. Šikana u vojáků základní vojenské služby má charakter rituálu přijímaného oběťmi jako nutné zlo. Oběti si jsou vědomé toho, že za určitý čas získají stejnou pozici a stejnou moc jako dnešní šikanující, sami se stanou "mazáky". Noví mazáci mají poté i "právo" na odreagování předchozího příkoří, ovšem ne na jeho původcích, ale na nových outsiderech. Sociálním učením se tento zvyk přenáší stále na další ročníky. Málokdo je ochoten přerušit tento řetěz. Se šikanou se dle průzkumu setkalo asi 96 % vojáků. Šikana při základní vojenské službě se skládala z nepřeberného množství praktik.
Systém "mazáků" a "bažantů" není specifikem pouze armády. Setkáváme se s ním i v tzv. uzavřených institucích, jakými jsou například internát, výchovný ústav, nápravné léčebné zařízení a věznice.
Některé oficiální státní struktury však praktiky blízké šikaně i využívají. Jde především o zacházení se zajatci a špiony v době válečného konfliktu či o pravomoci bezpečnostních složek nedemokratických režimů. Armádní a příbuzné instituce uplatňují tyto praktiky i vůči svým členům, a to s úmyslem zvýšit jejich fyzickou i psychickou odolnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, jestli jsi tu byl

click

Komentáře

1 Wiki Wiki | 28. března 2008 v 16:35 | Reagovat

Tak to stačilo dát jen link na Wikipedii, ne? :-P

2 ..LucY.. ..LucY.. | 29. března 2008 v 22:41 | Reagovat

Já to tady mám o něco zkrácenější;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama