Osobnosti

Eddie the Head

28. října 2008 v 21:58 | LucY

Dala jsem ho do osobnosti, protože Eddie je taková docela důležitá osobnost. Je to maskot Iron Maiden, který je na každém obale jakéhokoli CD Iron Maiden a jezdí s nimi i po koncertech.
Eddie the Head je v překladu Eddie Hlava. Eddie Hlava proto, že se rodičům narodil jenom jako hlava. Neměl tělo, neměl prostě nic než hlavu, ale rodiče ho i přes toto postižení měli rádi. Takovýto příběh souvisí s Eddiim Hlavou:).
Eddieho vytvořil Derek Riggs.
V CČ jsou další 3 obrázky Eddiho

Jimi Hendrix

26. října 2008 v 19:57 | LucY

Původní jméno: Johnny Allen Hendrix
Povolání: zpěvák, kytarista, skladatel
* 27.11.1942 Seattle
18.9.1970 (27 let)
Znamení: Střelec
Člen skupiny: The Jimi Hendrix Experience

Hendrix je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby. V osmnácti letech opustil školu a začal se plně věnovat hře na kytaru. Po ročním pobytu v armádě byl propuštěn (vymluvil se prý na to, že se mu libi nějaký voják a byl propuštěn, kvůli údajné homosexualitě).
Přibližně rok hrál s různými kapelami a počátkem roku 1964 přišel do New Yorku, kde začal hrát se skupinou Isley Brother. Později stál na podiu s hvězdami jako je B. B. King, Tina Turner, ..... Nějakou dobu hrál s Curtisem Knightem a později se zcela osamostatnil a začal působit v newyorské čtvrti Greenwich Village. Zde se setkal s Chasem Chandlerem, s kterým v roce 1966 opustil New York a přesídlil do Londýna. Zároveň si změnil jméno na Jimi Hendrix.
V říjnu 1966 byla založena skupina The Jimi Hendrix Experience, jejíž součástí byl Jimi Hendrix, Mitch Mitchell a Noel Redding.
Následující období až do jara 1967 bylo obdobím úžasného nástupu Hendrixe. Současně svým vzhledem, vystupováním a především hudbou spoluvytvářel atmosféru konce šedesátých let. Jimi Hendrix oslňoval brilantní technikou, ale také velmi často vytvářel až brutální zvukové efekty za pomocí různých kytarových pomůcek, které mu výráběl nadšenec do efektů Roger Mayer.
V roce 1967 byl označen časopisem Melody Maker za nejlepšího světového umělce pop-music. 18.9.1970 zemřel v Londýně po neúmyslném předávkování léky, kdy při převozu do nemocnice zemřel zadušením zvratky.

Tak zkončil život více než nadaného celosvětově známého a proslulého kytaristy Jimiho Hendrixe. Škoda, že umřel tak mladý. To co dokázal on, dalších 100 let nikdo nedokáže (o tom jsem přesvědčená). Takovýhle talenti se rodí ttiž jen jednou za 100 let. Jeho technika byla a je nepřekonatelná. Je to borec!! Je často označován za nejlepšího kytaristu, co kdy žil. Na běžnou kytaru hrál levou rukou. Neuměl noty a proto místo nich používal barvy.

V CČ videa+fotky

Mickey Mouse

12. října 2008 v 11:37 | LucY

Mno napadlo mě napsat něco o Mickey Mousovi, je přeci tak známý a přitom tak starý, že stojí za zmínku;).

Takže začínám.. U nás v ČR se mu řiká Myšák Mickey, je to kreslená postavička (jak asi každý ví nebo aspon tuší) a pochází z dílny The Walta Disney Company (*1928 spoluprací Walta Dysneye a Uba Iwerkse). No tak poprvé byl Mickey k zahlédnutí v krátkometrážním filmu Plane Crazy roku 1928. Potom se objevil v The Gallopin' Gaucho a Parník Willie téhož roku

Mickey Mouse má i svou hvězdu na chodníku slávy v Holywoodu, kterou dostal 18.11.1978 u příležitosti 50. výročí vzniku.

Jak jsem to počítala, tak se Mickey objevil asi ve 146 filmících, ale myslim si, že jich bylo určitě ještě o něco vic..

Frankenstein

16. září 2008 v 20:48 | LucY
Kdo by neznal proslulého Frankensteina, o kterém napsala román Mary Shelleyová. Na tuto myšlenku mě přivedl dnešní dějepis a tak jsem si řekla, že sem dám příběh o něm napsaný;). Pokud chcete, čtěte;).
Frankenstein je příběh mladého studenta Viktora Frankensteina. Ten odchází ze své rodné Ženevy studovat na univerzitu v Ingolstadtu v Německu, kde si brzy uvědomí, že učení ze starých knih už neodpovídá skutečnosti, že je to moderní věda, která může prospět lidstvu. Brzy svoje učitele předčí a podlehne neodolatelné touze pokusit se o stvoření života. Jeho posedlost je korunována úspěchem: podaří se mu stvořit monstrum, jehož duševní i fyzické schopnosti jsou na mnohem vyšší úrovni než u člověka. Frankensteinův tvor je však tak ohyzdný, že poté, kdy je mu vdechnut život a poprvé se pohne, samotný jeho tvůrce prchá v hrůze z laboratože. Po celý příběh umírá několik Viktorových příbuzných rukou netvora. Později, když se znovu setkají, monstrum si stěžuje Frankensteinovi na svou výjimečnou osamělost a žádá ho, aby mu stvořil družku. Viktor odmítá, a nejen to, uvědomuje si, že musí svůj výtvor zničit. Posléze, po vynucené cestě přes věčné ledy Arktidy, vyčerpaný Viktor se dostane na loď, ale umírá na ní právě v době, kdy tam za ním přichází jeho umělý člověk. Ten se rozpláče, když si uvědomí, že právě navždy odešel jediný člověk, který ho spojoval se světem, v němž existuje, a pak se vydá na sever hledat smrt. Uhoří v lese, který zapálí.

Aleš Brichta - životopis

28. srpna 2008 v 12:10 | LucY
Na konci životopisu jsem vám napsala odpověd na otazku. Proč nosi Alše Brichta pořád tmavé brýle, tak koho to zajmá ať si přečte;)
Narodil se 9. srpna 1959 v Praze. S hudbou začínal ještě ve školních lavicích. Nejprve jej ovlivnila americká country. Jako by hudba drsných chlapíků předznamenala jeho pozdější vývoj a směr. V pubertě přičichl k rockové hudbě a vedle studia na střední a později vysoké škole ekonomické postupně vystřídal několik skupin. Od garážových, až po Kentaur, či Projektil, aby se znovu objevil v Apadu (pozdější Nasycen), ve kterém fungoval už od osmdesátého roku a z něhož záhy vykrystalizovalo jádro pozdější legendy jménem Arakain. Rok 1982 byl pro český rock i metal zásadní. Narodil se Arakain a začala se psát nová kapitola tehdy ještě jednotné československé tvrdé scény. Jako zakládající člen skupiny od počátku patřil k vůdčím osobnostem. Vedle zpěvu nejdříve hrál i na kytaru (jeden čas i na baskytaru) a byl podepsán pod veškerým repertoárem. Ale nejen to. Zároveň byl i kapelníkem a manažerem, tedy člověkem, na jehož šikovnosti - případně neschopnosti - záleželo, jestli soubor bude existovat, či nikoliv. On žehlil kdejaké nepřístojnosti, které tehdejší zřízení nebylo v žádném případě ochotné přehlížet. Inženýr Aleš Brichta se postupně stával mluvčím a vzorem celé generace 'mániček' v osmdesátých letech. Úryvky z jeho textů se objevovaly dokonce na svatebních oznámeních či maturitních tablech! Jeho popularita táhla celý Arakain. Ten se zase stal vzorem pro tvrdý metal a příkladem, který přitáhl mnoho mladých lidí k poslechu tehdy téměř ilegální hudby. V polovině osmdesátých let se ke kapele na dva roky přidala jako vystupující host Lucie Bílá a fanouškům dodnes vděčí za neutuchající přízeň. Aleš pomáhal pořádat metalové koncerty na legendární pražské Barče, kam zval nové kapely, prosadil několik rozhlasových a singlových nahrávek, a přestože byla formaci jeden čas dokonce zastavena koncertní činnost, dokázal prosadit Arakain na největší metalové festivaly do Polska, koncerty do Ruska či Maďarska, což vše vyústilo v natáčení dlouhohrajícího alba "Thrash The Trash". Ačkoliv vyšlo až krátce po revoluci, jasně dokumentovalo, kam se český metal vyvinul. Svým způsobem to byl milník, jenž dokazoval, že jsme prostřednictvím podobně tvrdě si za svým jdoucích souborů schopni konkurovat Západu. Aleš Brichta měl v té době za sebou několik dalších aktivit, především na poli pořadatelském. Jeho zásluhou u nás hráli Running Wild, uskutečnil se obří podnik Metalmanie.
Click na celý článek;)

Marilyn Manson

7. srpna 2008 v 22:24 | LucY
Pravé jméno: Brian Warner
Povolání: Zpěvák
Datum narození: 5.1.1969
Místo narození: Canton, Ohio, USA
Znamení: Kozoroh
Člen skupiny: Marilyn Manson
Vystudoval střední školu v Cantonu, poté se s rodiči přestěhoval na Floridu do Tampa Bay, kde se věnoval novinařině. Seznámil se s kytaristou Scottem Mitchellem a založili skupinu,nyní známou jako Marilyn Manson - což je i jeho pseudonim. Marilyn, podle americké hvezdy Marilyn Monroe a Manson, podle zabijáka Charlese Mansona. V roce 2001 začal chodit se striptérkou Ditou Von Teese. Moc dlouho jim tom nevydrželo, jelikož se po roce rozvedli. Rád čte Nietzcheho, Darwina, Freuda,.... Mezi nástroje, které ovládá patří bicí, kytara, baskytara, klávesy a flétna. V televizi občas sleduje kreslený seriál Scooby Doo. Mezi jeho největší kamarády patří Ozzy Osbourne, Paul Teahencze a Jimmy God.
Zdroj:osobnosti.cz ale trošku jsem si to poupravila;).

Jon Bon Jovi

27. března 2008 v 20:31 | LucY

Jon Bon Jovi

Zpěvák

Datum narození:02.03.1962
Místo narození:Sayerville, New Jersey, USA
Znamení:Ryby
John Francis Bongiovi se narodil Carol Shankey Bongiovi a Johnu Bongiovimu 2.března 1962 v Perth Amboy (New Jersey,USA). Má 2 bratry (Antony Michael-nar.11.10.1966 a Matthew-nar.30.8.1971).Studoval na Sayreville War Memorial High School. Od roku 1989 je ženatý s Dorothou Rose Hurley,s kterou má 4 děti (Stephanie Rose-nar.1993,Jesse James Louis-nar.1995,Jacob Hurley-nar.2002 a Romeo Jon-2004). Jeho hudebními vzory jsou Frank Sinatra a Bruce Springsteen.

Již během svých školních let snil John Bongiovi sen o rockové hvězdě. Zatímco se přes den trápil a mořil ve škole,v noci vystupoval s různými barovými kapelami. Po nějaké době se připojil k R&B kapele Atlantic City Expresway, se kterou slavil své první lokální úspěchy. Kapelu ale opustil,protože v ní neviděl budoucnost.

Už po krátké době se ale stal frontmanem u The Rest a sbíral zde více zkušeností s živými vystoupeními. Byl však bez udání důvodu z kapely vyhozen. Tak začal John pracovat u svého bratrance Tonyho ve studiu The Power Station. Byla to pro něj šance se učit od velkých hvězd. A toho také využil. Vedle práce měl John ještě kapelu The Wild Ones,ale ani s touto kapelou neviděl žádnou budoucnost.

V roce 1982 napsal John skladbu Runaway,která byla brzy hrána v rádiích. Díky tomuto úspěchu podepsal 1.července 1983 smlouvu u společnosti Polygram. Na přání firmy změnil John jméno a z Johna Bongioviho se stal Jon Bon Jovi. Musel teď sestavit novou kapelu. Prvním členem se stal David Bryan,kterého znal z dob Atlantic City Expresway. Vydal se pátrat po newjerseyských barech. Nejdřív přivedl Aleca John Sucha,kterého následoval Tico Torres. Chyběl už jen kytarista. Jon se rozhodl pro svého kamaráda ze školy Davea Sabo. Ten však byl na přání Tica a Aleca nahrazen Richiem Samborou,který mnohem víc do kapely pasoval než Dave Sabo.

Roku 1983 měl tedy Jon Bon Jovi smlouvu,kapelu a $300.000 dluhy,které vynaložil na svou hudební kariéru. První album skupiny Bon Jovi,které vyšlo r.1984,bylo tedy napsáno s nutností úspěchu. Bylo to průměrné album s nevelkým úspěchem. Aby album prosadili,vystupovali Bon Jovi jako předkapela Scorpions a Judas Priest. Tato vystoupení byla organizována jejich teprve krátce předtím angažovaným manažerem Docem McGheem.

V roce 1985 vyšlo jejich druhé album,7800° Fahrenheita. To mělo stejně jako předešlé album nevelký úspěch,ale rychle bylo zapomenuto. Přestože nebyla první dvě alba příliš úspěšná,byla důležitá pro hudební rozvoj kapely. Rozvoj,který z ní r.1986 měl přes noc udělat Superstar.
Na podzim 1986 vyšla třetí deska Slippery When Wet,která s hity Livin On a Prayer a You Give Love A Bad Name zaznamenala přesvědčivý úspěch. Kapela se vydala na tour - během pouhých 16ti měsíců odehráli 200 koncertů. Po tour sedli opět do studia a v září 1988 vydali další album New Jersey.

Opět se vydali na tour a byli 17 měsíců "on the road". Po 237 koncertech toho ale měli Jon,Richie,Tico,David a Alec dost. Klima v kapele se zhoršovalo a žádný z úspěšných muzikantů nepociťoval chuť společně zasednout do studia nebo jet na tour. Tak byla kapela r.1990 na dobu neurčitou "poslána k ledu".

Jon se zcela věnoval své sólové kariéře a psal pro film "Mladé pušky II" později na Oskara nominovaný soundtrack Blaze Of Glory se stejnojmenným hitem. Také Richie Sambora kráčel sólovou cestou. V roce 1991 vydal své první album Stranger In This Town,zatímco David Bryan napsal soundtrack pro jeden horor.

V lednu 1992 se kapela znovu sešla,aby nahrála nové studiové album. V kapele došlo však ke změnám. Manažer Doc McGhee byl propuštěn a Richie,Tico,David a Alec obdrželi své vlastní smlouvy u Polygramu a tudíž nebyli dále Jonovi zaměstnanci. V říjnu téhož roku vyšlo album Keep the Faith. Bon Jovi trochu změnili zvuk,album bylo vypilované jako předešlá díla. A ačkoliv počty prodaných kusů zaostala za očekáváním,bylo album úspěšné a kapela pronikla zpět na jevištní světla. Vydali se opět na turné ale vědomě se vyhnuli mamutí tour,jakou měli s albem New Jersey.

Po tomto albu a turné se firma rozhodla vydat Greatest-Hits album. Roku 1994 vydané Cross Road se stalo úspěšným albem,se kterým nikdo nepočítal. S dvěma novými hity Always a I ll be Saturday Night a jejich největšími hity z osmdesátých let ukončila kapela první éru své kariéry. Ve stejném roce se Alec John Such rozhodl z kapely odejít,protože se chtěl zabývat jiným projektem. Do kapely přišel Hugh McDonald.

Albem These Days, vydaným v roce 1995,upevnila skupina svou pozici v hudební branži. These Days bylo album chmurné avšak plné nápadu,v kterém kapela experimentovala a ukazovala své hudební umění. Následné turné po velkých stadionech světa bylo vyprodané. přesto kapela v roce 1996 vyhlásila,že se členové chtějí opět vydat na sólovou dráhu.

Jon Bon Jovi spolupůsobil v několika filmech a r.1997 vydal album Destination Anywhere Richie přinesl na trh Undiscovered Soul,David Bryan nahrál klasické pianové album Lunar Eclipse,Tico Torres se věnoval malování a Hugh McDonald jel s Jonem na sólové turné.

Až za pět let šla kapela opět společně do studia. V květnu 2000 vydala hodně očekávané a vysoce úspěšné album Crush. Také první Live-Album One Wild Night(2001) se stalo šlágrem. Kapela udělala skok do nového tisíciletí. Po světovém turné v letech 2000 a 2001 vychází album Bounce. První singl z alba,Everyday,byl většinou fanoušků pozitivně přijat.

V roce 2004 vydává kapela další album Have A Nice Day. První singl z alba nese stejný název, druhým je potom píseň Wherever You Are. Kapela k této příležitosti pořádá turné, kdy na jaře 2006 navštíví i Německo či Rakousko.

Ozzy Osbourne

25. března 2008 v 21:12 | LucY

Ozzy Osbourne

Zpěvák

Datum narození: 03.12.1948
Místo narození: Birmingham, Anglie
Znamení: Střelec
Tento průkopník hard rockového zvuku je znám miliónům fanoušků po celém světě, je rockovou ikonou, personou, která inspirovala tři celé generace hudebníků a fanoušků.
Vydává své první sólové album za posledních sedm let. Album nese název DOWN TO EARTH. Producentem nové nahrávky je Tim Palmer a Ozzyho na něm doprovází kytarista Zakk Wylde, baskytarista Robert Trujillo a bubeník Mike Bordin. Down To Earth nese typický Ozzyho hudební rukopis - ostrý rockový zvuk a chytlavé melodické nápady.
Prvním singlem z alba je skladba Gets Me Through, kterou Ozzy napsal jako otevřený dopis svým fanouškům. Dreamer, Junkie a Running Out Of Time, to je několik z mnoha dalších silných skladeb alba Down To Earth.
Ozzy vydává první nahrávky s Black Sabbath -1970. Eponymní nahrávka se ten samý rok dočká platinové desky. Ozzy vydává s Black Sabbath 10 nahrávek. Black Sabbath dodnes po celém světě prodali přes 100 miliónů kusů svých desek.
V roce 1979 se Ozzy vydává na sólovou dráhu.
Ozzy vydává své první sólové album, vychází v roce 1981 a jmenuje se Blizzard Of Ozz. Album brzy dosáhne čtyřnásobné platinové desky. Během této dekády Ozzy vydá sedm alb, přičemž každého z nich se prodá přes 2 milióny kusů. Na sólové dráze Ozzy celkem prodá přes 70 miliónů svých desek. V roce 1989 Ozzy vystupuje na Moskevském mírovém festivalu. Byl to první velký rockový koncert západní hvězdy na území SSSR.
90. léta
Ozzy během deváté dekády vydal pět alb. Každé z nich se stalo multiplatinovým. Koncertuje na nejrůznějších místech celého světa pro milióny svých fanoušků. Všechny jeho vystoupení jsou vždy jistě vyprodána. Ozzy vyhrál v roce 1993 Grammy v kategorii "Best Metal Performance" díky své "I Don´t Want To Change The World".
Ozzy v roce 1996 založili společně s Sharon, svou ženou a manažerkou v jedné osobě, OZZfest, první národní hudební festival věnovaný hard rocku, který měl hledat a představovat nové talenty. Ozzyho vystoupení na tomto festivalu navštívilo 1,4 miliónu lidí. Ozzfest se koná vždy jednou ročně. Část zisku z OZZfestu Ozzy poukazuje na nejrůznější charitativní účely.
Ozzy v roce 2000 obdržel Grammy v kategorii Best Metal Performance jako člen Black Sabbath za "Iron Man".

Anne Geddes

23. března 2008 v 9:53 | LucY
Anne Geddes, fotografka narozená v roce 1956 v Austrálii, žijící v Aucklandu na Novém Zélandu, si svou tvorbou získala srdce mnoha lidí na celém světě. Její díla, tak úspěšná na poli komerčním, se setkávají i mezi odborníky s velice kladnou kritikou, čehož jsou dokladem mnohá ocenění, jež získala na světových výstavách profesionálních fotografů.
Je pověstná svými stylizovanými fotografiemi dětí.
Na jejich fotografiích jsou děti většinou oblečené jako fiktivní postavy, víly, pohádková zvířátka nebo květiny. Její práce je extrémně idealizovaná: děti na jejich fotografiích téměř vždy spí nebo se dívají nepřítomně do prázdna, jako by byli ještě v lůně.
Její práce s dětmi zrcadlí radost a lásku, kterou našla v těch, jež tvoří budoucnost naší planety. K tomu všemu sama říká: "Možnost zachytit na filmu tu nevinnost, důvěru a štěstí, tak vlastní těm nejmenším, v sobě skrývá velkou zodpovědnost. Je to práce, která mě naplňuje každý den pocitem radosti a osobního uspokojení."
Anne Geddes je jedna z nejvíce respektovaných a úspěšných profesionálních fotografů na světě. Její fotografie dětí jsou vizuální prezentací její víry v to, že musíme chránit a milovat všechny děti. Staly se ikonami oslavy narození a života což můžeme vidět na velmi úspěšných knihách, kalendářích, pohlednicích, fotoalbech a mnoha jiných produktech. Značka Anne Geddes je všeobecně respektována a oblíbená.
Mnoho z jejích fotografií je mezinárodně publikováno v prestižních časopisech, jako je americký "Life Magazíne", německé "Tempo", britský "London Sunday Mirror", a v neposlední řadě i ve světovém "Sunday Magazíne".
Její práce je vydávána v 77 zemích od Ameriky, přes Evropu, Spojené království, Austrálii, Nový Zéland, Afriku a Asii. Knihy Anne Geddes se prodávaly ve více než 15 miliónovém nákladu a byly přeloženy do 20 jazyků: arabštiny, brazilštiny, portugalštiny, čínštiny, češtiny, holandštiny, angličtiny, finštiny, francouzštiny, němčiny, řečtiny, maďarštiny, islandštiny, italštiny, japonštiny, litevštiny, norštiny, polštiny, portugalštiny, slovenštiny a španělštiny. Její internetové stránky, annegeddes.com, přitahuje více než 3,5 miliónů návštěvníků ročně z více než 200 zemí.
Jednim z cílů Anne Geddes je to, aby byly fotografie dětí obecně přijaty jako druh umění, který může legitimně soutěžit s jakýmkoliv jiným druhem profesionální fotografické tvorby.
Anne Geddes také navrhuje kolekce oděvů pro malé děti a těhotné ženy. Její dětská kolekce oděvů a doplňků pro děti od narození do 24 měsíců byla vydaná v listopadu 2001. . Další kolekce oděvů "Baby Bear Collection" byla vydaná v říjnu 2003. Následoval "Ladybug collection" v roce 2005, inspirovaný roky zážitků s nově narozenými dětmi a rozhovory s jejich matkami. První prodejní obchod Anne Geddes se otevřel na podzim roku 2005 v Downtown Disney Distrikt v Anaheim v Kalifornii. Anne Geddes je vdaná za svého dlouholetého přítele a obchodního partnera Kela. Společně vychovávají čtyři děti.

Jan Neruda

18. března 2008 v 16:42 | LucY

Jan Neruda

Spisovatel

Datum narození: / datum úmrtí: 09.07.1834 / 22.08.1891
Místo narození: Praha
Znamení: Rak
Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině. Jeho otec, vojenský vysloužilec z napoleonských válek, pracoval jako kantýnský v kasárnách a později prodával v trafice. Matka byla posluhovačkou.

Neruda vystudoval gymnázium a poté se dal na studia práv a filozofie. Studium však nedokončil. Začal se věnovat novinařině a literatuře. Přivydělával si ve vojenské účtárně, jako profesor na výpomoc. Byl výborným tanečníkem, žádný ples se bez něho neobešel.

V Nerudově tvorbě je patrná určitá skepse a ironie. Za těmi se skrývá jeho osobní trápení . ve svých dílech se snaží odkrýt špatné poměry své doby, lidskou bídu a ztrátu iluzí. Zkoušel psát také divadelní hry. Sebekriticky ale uznal, že k tomu nemá velké vlohy a k dramatické tvorbě se už nevrátil. Zastával pouze funkci divadelního kritika a referenta. Odmítl nabídku na uvedení některé jeho hry v Národním divadle.

Rok 1860 připoutal Nerudu k novinám, u kterých zůstal až do smrti. Psal o společenských a kulturních novinkách. Rozdával čtenářům humor, nabádá je všímat si i nepatrných jevů a věcí v životě. Do konce života žil Neruda jen se svými novinami u své matky na Malé Straně. V roce 1860 pracoval v redakci deníku Čas a poté v deníku Hlas. Také působil v Národních listech. Přechodně redigoval časopisy Květy a Lumír.

Po smrti své matky navštěvoval Neruda své přátele v kavárně. Pro zpestření života cestoval. Navštívil Německo, Francii, Itálii a Egypt. Během svého života prožil velkou lásku s Terezií Macháčkovou, která však skončila tragicky. Se svou další láskou Aničkou Tichou se rozejde. Rezignuje, když uzná, že Anička je o polovinu mladší a nemůže jí vyhovovat. Neruda žil celý život bez trvalé lásky. Zemřel 22.8.1891 v Praze ve svém bytě na Malé Straně.

Dílo Jana Nerudy Hřbitovní kvítí /1858/ - básnická sbírka, ve které Neruda ironizuje vše svaté, jako lásku, poezii, rozum a soucit. O smrti zda píše jako o proměně, která neznamená absolutní konec. Kritika tuto sbírku zavrhla a nenašla si ani své čtenáře. Neruda tím přišel o zbytky sebevědomí a o naději na trvalejší existenci.

Kniha veršů / 1868/ - sbírka básní, obsahující společenskou kritiku, zařadil do ní i některé básně ze Hřbitovního kvítí. Kniha veršů je komponována do tří oddílů:
Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených a Kniha veršů časových a příležitostných. Neruda neuznával venkovský patriarchát, který byl blízký Erbenovi. Ve svých verších se soustředil na rozpory v lidských vztazích.

V básni Dobrovolník popisuje Neruda vlastní osud chudého chlapce, který nastoupí k vojsku, aby ulehčil matce.

Další báseň Skočme hochu, se chudák vrátil z věznice a našel doma mrtvou ženu a dceru. V monologicky psané baladě Před fortnou Milosrdných se starý vyčerpaný děda loučí se světem a se svým vnukem, před útulkem v chudinské čtvrti. Neruda zde dává najevo bídu nejchudších vrstev.
Sbírka je složena ze tří cyklů: Matičce. Otci a Anně.

V Matičce zdůrazňuje Neruda svou lásku a oddanost k matce. Pro osamělého básníka to byl nejsilnější citový svazek.
Deset básní věnoval otci, vznikly v době, kdy otec umíral. Vřelost citu zde ustupuje před hrdostí.
V cyklu Anna je patrná intimní lyrika. Neruda v ní pláče nad nespravedlností osudu, který mu nedal možnost uživit svou milenku.
Druhé vydání této sbírky vyšlo v roce 1873. Neruda ho obohatil o básně: Našel jsem se - vyjadřující marnou snahu o rodinné štěstí. Vším jsem byl rád - spojení soukromí s údělem básníka podřizujícího vše službě národu.

Písně kosmické /1878/ - básnická kniha opěvující vesmír . Básník při pohledu na hvězdy nezapomíná na své pozemské bližní. Pohyby vesmírných těles mu připomínají osudy lidí. V těchto básních Neruda polidšťuje vesmír / Slunce je matička, Měsíc mládenec, Země panenka atd./ Neruda se domnívá, že nebeská tělesa ve vesmíru vzájemně bojují o existenci, to přirovnává ke vztahům mezi národy.

Balady a romance /1883/ - sbírka básní, kterou Neruda navazuje na Knihu veršů výpravných. Kniha obsahuje tyto básně: Balada o svatbě v Kanaán - rozmarná legenda, Helgolandská - báseň blížící se pochmurné baladě. Balada pašijová - báseň obsahující mateřskou lásku. Balada horská a Balada dětská - zde básník zdůrazňuje potřebu přátelství dítěte a dospělého. Romance na jaře -tato báseň má bojovně politický tón.

Prosté motivy / 1883/ - sbírka básní dělící se na čtyři roční období : Stárnoucímu mrzoutovi jaro dodává energii a probouzí v něm city. Léto představuje čas vášně, podzim představuje skepsi a vystřízlivění a zima smíření.

Arabesky /1864/ - kniha, představující lidové postavy a prostředí Malé Strany.

Různí lidé /1871/ - původně samostatně vydané fejetony obsahující Nerudovi cestovní dojmy.

Trhani /1872/ - básně zobrazující život dělníků na stavbě železnice.

Povídky malostranské /1878/ - třináct povídek z Malé Strany.

Po Nerudovi smrti roztřídil Jaroslav Vrchlický z pozůstalosti objevené básně Nerudy a vydal je pod názvem Zpěvy páteční /1896/.

Božena Němcová

18. března 2008 v 16:39 | LucY

Božena Němcová

Spisovatelka

Datum narození: / datum úmrtí: 04.02.1820 / 21.01.1862
Místo narození: / místo úmrtí: Vídeň / Praha
Znamení: Vodnář

Česká spisovatelka Božena Němcová narozená 4.2.1820 ve Vídni, byla spolu s K.H.Borovským, J.K. Tylem a K.J.Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19.století. Božena Němcová vl. jménem Barbora Panklová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.
Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici
V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou.
Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ní velký vliv.

Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný.

Když rodiny konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel.

Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků.

V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.

Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury.

Dílo Boženy Němcové:
Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ - pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla.

Slovanské pohádky a pověsti / 1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů.

Obrazy z okolí Domažlického - cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku.

Babička / s podtitulem Obrazy z venkovského života - 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí.

Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami - povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla.

Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem.

V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků.

Karel Havlíček Borovský

18. března 2008 v 16:34 | LucY

Karel Havlíček Borovský

Spisovatel

Datum narození: / datum úmrtí: 31.10.1821 / 29.07.1856
Místo narození: Borová u Přibyslavi
Znamení: Štír

Český básník, novinář a politik Karel Havlíček se narodil v roce 1821 v obci Borová (dnešní Havlíčkova Borová) u Přibyslavi. Karel Havlíček se začal podepisovat podle místa narození - Karel Havlíček Borovský.

Pocházel ze zámožné kupecké rodiny. Vystudoval gymnázium a poté začal v roce 1838 studovat v Praze filozofii (šlo o přípravu na univerzitní studium). Havlíček vstoupil do kněžského semináře - chtěl se stát vlasteneckým knězem. Jeho cíle však vzaly za své. Přestává věřit, že modlitba může způsobit ve světě změnu k lepšímu. V roce 1841 je ze semináře vyloučen.

Poté pracoval v letech 1842-1844 jako vychovatel v rodině univer. profesora v Moskvě. Cílem této cesty bylo seznámit se se vším, co k Rusku patřilo. Poměry v carském Rusku byl však šokován. Tyto zkušenosti využil ve své tvorbě. V červenci 1844 se Havlíček vrací do Čech a v dubnu 1845 do Prahy. Jeho cílem bylo najít si solidní zaměstnání a věnovat se literární tvorbě. Snažil se vysvětlit vše tak, aby to chápali i prostí čtenáři.

V dubnu 1848 pracoval jako redaktor Národních novin a v červenci byl zvolen poslancem říšského sněmu. Byl ale více novinářem, než poslancem. Vzdal se poslanecké funkce a plně se věnoval práci redaktora. Díky Havlíčkovi měly Národní noviny velký vliv na české veřejné mínění. Lidé hltali jeho epigramy a satirické popěvky, které měly větší úspěch než projevy politiků.

Když Rakousko začalo obnovovat absolutistickou vládu, většina českých liberárních politiků zanechala svojí činnosti. Havlíček se v Národních novinách postavil na odpor a 13. dubna proto stanul před soudem. Porota ho uznala nevinným. V lednu 1850 se přestaly jeho noviny vydávat. Havlíček se však nevzdal a v květnu začal v Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan. Byl proto šikanován policií i soudem. Slovan se nesměl rozšiřovat mimo Kutnou Horu. V listopadu se ocitl znovu před soudem, ale opět byl shledán nevinným.

Havlíček se rozhodl pro koupi statku, kde by se věnoval hospodářství a psaní. 16.prosince 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu, kde musel žít ve vyhnanství tři roky. I tam se snažil studovat, překládat a tvořit. Z Brixenu se vrátil v květnu 1855. Pár dní před jeho návratem mu zemřela žena.

Do Prahy mohl jen na návštěvu, trvalý pobyt mu nebyl povolen. Čekalo ho tam odmítavé chování jeho známých. Jen Palacký, Němcová, Trojan a pár dalších přátel se k němu veřejně hlásilo i přes atmosféru strachu vyvolanou Bachovým absolutismem. V té době mu lékaři diagnostikovali pokročilou tuberkulózu. Zemřel velmi brzy, v pětatřiceti letech.

Karel Havlíček Borovský je považován za zakladatele českého politického novinářství. Celý život bojoval proti absolutismu. Získal si velké sympatie českého lidu.

Díla Karla Havlíčka Borovského:
Obrazy z Rus - soubor publicistických próz ve kterých Havlíček zdůrazňuje zaostalost a špatné národnostní poměry.

Církev, Král, Vlast, Múzy, Svět - pět oddílů epigramů, které napsal po zážitcích z Moskvy. Za jeho života nikdy nevyšly knižně.

Kapitola o kritice - stať, která vycházela v České včele na pokračování. Psal v ní o problémech české literární kritiky.

Epištoly kutnohorské - kritické texty uveřejněné na stránkách Slovanu kritizují církevní despotismus a fanatismus. V roce 1850 vychází jako soubor, který je úřady zabaven a spálen.

Duch Národních novin - soubor Havlíčkových článků.

Tyrolské elegie - velká satira napsaná v roce 1852, vyšla v roce 1870. Pojednává o zatčení a dobrodružné cestě Karla Havlíčka.

Křest svatého Vladimíra - /1848-1854/ - Havlíčkovo nejrozsáhlejší dílo, ve kterém se Havlíček dotýká praktik i podstaty absolutismu a smyslem náboženství. Hlavní hrdina panovník Vladimír přijímá křesťanství a tvrdě ho zavádí v Rusku. Vladimír vládne i bohu, pohanskému Perunovi. Perun odmítne poslušnost a Vladimír ho nechá utopit v řece. Církev ztratila autoritu, poddaní si dělali, co chtěli. Hledal se nový pánbůh.

Král Lávra - /1854, vydán 1870/ - Námět Havlíček našel v německé pohádce. Pohádka v sobě ukrývá satirickou kritiku omezených vládců, kteří jsou schopni jakékoliv špatnosti, jen aby si udrželi autoritu. Špatná je ale i oddanost a slepá poslušnost poddaných.

MISSky

17. března 2008 v 17:53 | LucY

Zuzana Jandová

z: Karviná
Tak tu máme 1. víceMiss 2008. Ráda bych kdybyste mi sem k ní psali komentáře a diskuse. Zajímá mě váš názor

Romana Čechovská

z: Hodonín
Tady je 2. víceMiss, tak se taky vyjádřete ;-)


Zuzana Putnářová

z: Ostrava
Vítězná Miss.. No teda nevim jestli vyhrála ta správná.. Na mě je moc vychrtlá..

Kurt Cobain

16. března 2008 v 19:55 | LucY

Kurt Cobain

Zpěvák

Datum narození: / datum úmrtí: 20.02.1967 / 05.04.1994
Místo narození: Hoquiam, Washington, USA
Znamení: Vodnář
Frontman jedné z nejznámějších skupin devadesátých let se narodil 20. února 1967 v městečku Hoquiam, asi 140 kilometrů od Seattlu. Matka pracovala jako číšnice v koktejlovém baru a otec byl automechanik. Když bylo Kurtovi sedm let, rodiče se rozvedli, což ho výrazně ovlivnilo. V pozdějších rozhovorech uváděl, že od tohoto okamžiku se již nikdy necítil znovu milován.

Kurt se s rozvodem rodičů nikdy nesrovnal a stal se z něj složitý a antisociální živel. Jeho trauma se později objevilo v mnohých textech písní Nirvany. Bydlel u různých příbuzných v Aberdeenu, kam se rodina ještě před rozvodem přestěhovala,našlo se však i období, kdy spal pod mostem, to že spal pod mostem, byla jen povídka pro tisk.

Nejoblíbenější hudbou byli pro Kurta britští Sex Pistols a různé jiné britské punkové skupiny. Kurt sám byl součástí hned několika skupin, než v roce 1986 v Olympii založil spolu s kytaristou Kristem Novoselicem a bubeníkem Aaronem Burckhardem. skupinu Nirvana. S Burckhardem se však později rozloučili a po období hledání dalšího bubeníka se v roce 1990 v kapele objevil Dave Grohl.

Po počátcích, kdy s demonahrávkami sháněli vydavatele, se jich nakonec ujala nezávislá společnost Sub-pop, která v roce 1989 vydala jejich první album "Bleach." Album mělo úspěch a tak se pro příští album Nirvana upsala Geffenu, který ji mohl propagovat mnohem lépe.

Dva a půl roku po svém debutu vydala Nirvana album "Nevermind". V čele s nejuznávanějším singlem "Smells Like Teen Spirit" vlétla takřka neznámá kapela do žebříčku prodejnosti. "Nevermind" se prodalo přes deset milionů kopií s tržbou přes půl miliardy dolarů.

Sám Cobain přiznal, že o takovém úspěchu se mu ani nesnilo. Sláva však pro něj měla i negativní stránku. Kurt začal brát heroin, podle vlastních slov proto, aby se vyhnul tlaku producentů a také bolesti v oblasti břicha, kterou mu způsoboval skříplý nerv v zádech. Své nitro si dále vyléval ve velmi osobně zaměřených textech písní.

Právě osobní charakter textů znamenal, že si je fanoušci často špatně vykládali. Kurt posluchače upozorňoval, že písně mají jiný význam, ale pomalu chápal, že ani přes obrovské peníze, které albem vydělal, na fanoušky příliš velký vliv nemá.

V únoru 1992 si Kurt odskočil na Hawai, aby se oženil s Coutney Love. Později toho roku vydala Nirvana album "Incesticide" a Kurt skončil v nemocnici, aby se léčil ze závislosti na heroinu. Zároveň se mu narodila dcera Frances Bean.

Na začátku roku 1993 vydala Nirvana album "In Utero". Deska bourala všechny hitparády. Zároveň byla ještě daleko otevřenější než předchozí alba a byla jakýmsi oknem do Kurtovy duše. Hudební kritici se shodují, že byla rozhodně albem, do kterého dal nejvíce sám sebe.

V listopadu nahrála Nirvana odlehčené album "MTV Unplugged", kde mimo svých písní ztvárnili i písně umělců, kteří je silně ovlivnili, například Bowieho "Man Who Sold the World." Pokud někdo dosud zpochybňoval Cobainovy muzikantské kvality, mohl se o nich naplno přesvědčit. Rozšířily se však fámy o tom, že to je poslední album Nirvany, protože jsou problémy uvnitř skupiny.

Poté se Nirvana pustila do evropské koncertové tour, ale musela ji přerušit kvůli tomu, že se Kurt pokusil v Římě o sebevraždu, když spolikal více než padesát uklidňujících prášků a zapil je šampaňským. Incident se podařilo ututlat a Cobain se vrátil do Seattlu, kde nastoupil na protidrogovou léčbu.

Z nemocnice ovšem po chvíli utekl a 5.dubna 1994 se zabarikádoval ve svém domě, vložil si do úst pistoli a stiskl kohoutek. Našel ho elektrikář, který vlezl do domu oknem, když nikdo neotvíral. Vedle Kurtova těla ležel dopis na rozloučenou, adresovaný Courtney a malé Frances Bean, zakončený slovy "Miluji vás, miluji vás." Manželka Courtney musela být 7. dubna hospitalizována kvůli předávkování drogami.

Na Kurtovu smrt reagovalo hned několik teenagerů ve Spojených státech tím, že se zastřelili. Dalších pět tisíc fanoušků se shromáždilo v Seattlu a se svíčkami v rukou vytvořili smuteční pochod. Tak odešla jedna z největších legend devadesátých let.

Dopis na rozloučenou

Tento dopis píše tak trochu blázen, který by evidentně byl radši věčně si stěžujícím děckem, takže by mu mělo být dobře rozumět. Všechna varování od punk rockových harcovníků, kterých se mi dostalo od té doby, co jsem se dostal do styku s řekněme "etikou" nezávislého života a s pohostinností vaší komunity, se ukázala být velmi pravdivá. Příliš mnoho let jsem nepocítil vzrušení z poslechu nebo skládaní hudby, čtení a psaní. Kvůli tomu se cítím nade vše vinen. Například před vstupem na scénu, když světla zhasnou a dav začne fanaticky ječet, nepůsobí to na mě, jako to působilo na Freddieho Mercuryho, který to zřejmě miloval, opájel se láskou a obdivem davu, což je něco, co hluboce obdivuji a co mu závidím. Skutečností je, že už dál nemůžu podvádět kohokoli z vás. Prostě to není fér ani pro vás ani pro mne. Nejhorší zločin, jaký si dovedu představit, je okrádat lidi tím, že předstírám, že mě to, co dělám, baví. Někdy mi připadá, že před vstupem na scénu by měly být píchačky. Dělal jsem, co bylo v mých silách, abych si vážil toho, co mám (a já si toho vážím, věřte mi, že ano, ale ne dost). Vážím si faktu, že já, že my jsme ovlivnili a pobavili spousty lidí. Musím být jeden z těch narcistů, co si věcí začnou vážit, až je po všem. Jsem příliš citlivý. Potřebuji být trochu lhostejný abych měl zase ten enthusiasmus, co jsem míval jako dítě. Na našich posledních 3 turné se mi dařilo daleko víc si vážit lidí, které jsem osobně znal a našich fanoušků, ale pořád nedokážu překonat tu frustraci, pocit viny a soucitu, který ke každému chovám. V každém z nás je dobro a já si prostě myslím, že miluju lidi až příliš, tak moc, že je mi z toho tak kurevsky smutno. Smutné, citlivé, nevděčné znamení Ryb, proboha.... Proč si prostě neužíváš? Nevím. Mám skvělou ženu, ve které se snoubí ambice s pochopením a dceru, která mi tolik připomíná, jaký jsem sám býval - plný lásky a radosti. Líbá každého, koho uvidí, protože všichni jsou hodní a nikdo jí neublíží. A to mne děsí, že už nemohu dál. Nemohu vystát představu, že Frances jednou bude blbě se cítící, sebedestruktivní, mrtvej rocker, jako jsem já. Mám se dobře, velmi dobře a jsem vděčný, ale od svých sedmi let jsem začal pociťovat nenávist k lidem. Jenom proto, že pro lidi je to prostě tak jednoduché přijít a domoci se soucitu. Jenom proto, že lidi miluju a je mi jich tolik líto. Děkuji vám všem za vaše dopisy a zájem během posledních let. Jsem moc excentrický a náladový člověk. Jíž nemám sil a tak si pamatujte: Je lepší shořet než vyhasnout.

Mír, lásku a porozumění.
Kurt Cobain

Frances a Courtney, zůstanu na vašem oltáři. Prosím, Courtney, jdi dál, kvůli Frances, kvůli jejímu životu, který bude beze mne o tolik šťastnější.

Miluji tě, miluji tě!
V Angličtině:
To BoTTo Boddah

To Boddah

Speaking from the tongue of an experienced simpletion who obviously would rather be anemascluated, infantile complain-ee. This note should be pretty easy to understand. All the warnings from the punk rock 101 courses over the years, since my first introduction to the, shall we say, ethics involved with independence and the embracement of your community has proven to be very true. I haven't felt the excitement of listening to as well as creating music along with reading and writing for too many years now. I feel guilty beyond words about about these things. For example when we're backstage and the lights go out and the manic roar of the crowd begins, it doesn't affect me the way in which it did for Freddy Mercury, who seemed to love, relish in the love and adoration from the crowd, which is something I totally admire and envy. The fact is, I can't fool you, any one of you. It simply isn't fair to you or me. The worst crime I can think of would be to rip people off by faking it and pretending as if I'm having 100% fun. Sometimes I feel as if I should have a punch - in time clock before I walk out on stage . I've tried everything within my power to appreciate it (and I do, God believe me I do, but it's not enough). I appreciate the fact that I and we have affected and entertained a lot of people. I must be one of those narcissists who only appreciate things when they're gone. I'm too sensitive. I need to be slightly numb in order to regain the enthusiasm I once had as a child. On our last 3 tours, I've had a much better appreciation for all the people I've known personally and as fans of our music, but I still can't get over the frustration, the guilt and empathy I have for everyone. There's good in all of us and I think I simply love people too much, so much that it makes me feel too fucking sad. The sad little sensitive, unappreciative, Pisces, Jesus man. Why don't you just enjoy it? I dont know! I have a goddess of a wife who sweats ambition and empathy and a daughter who reminds me too much of what I used to be, full of love and joy, kissing every person she meets because everyone is good and will do her no harm. And that terrifies me to the point where I can barely function. I can't stand the thought of Frances becoming the miserable, self-destructive, death rocker that I've become. I have it good, very good, and I'm grateful, but since the age of seven, I've become hateful towards all humans in general. Only because it seems so easy for people to get along and have empathy. Only because I love and feel sorry for people too much I guess. Thank you all from the pit of my burning, nauseous stomach for your letters and concern during the past years. I'm too much of an erratic, moody, baby! I don't have the passion anymore, and so remember, it's better to burn out then to fade away.

Peace, Love, Empathy.
Kurt Cobain

Frances and courtney, I'll be at your altar. Please keep going Courtney, for Frances. For her life, which will be so much happier without me.

I LOVE YOU, I LOVE YOU!

Luis Royo

15. března 2008 v 10:09 | LucY

Luis Royo (*1954)

španělský malíř

Luis Royo přišel na svět roku 1954 v Olalla, Teruel (Španělsko)….Ve věku 6 měsíců se s rodiči stěhuje do města Zaragoza ,kde žije prakticky dodnes.Již odmala měl rád kreslení,ale pod tlakem rodičů,kteří se báli ,že by se jako malíř neuživil,začal studovat obor stavební kreslíř na Industrial Mastery School.Brzy, ale podle vlastních slov zjistil,že je mu bližší výzdoba a vnitřní design. Proto ve studiu pokračuje na Applied Arts School v Zaragoze a zároveň v této době (1970-71) navštěvuje kurzy na umělecké škole.
Po ukončení studii pracuje 8 let jako designér a navrhuje vnitřní prostory budov.Součastně s touto prací se věnuje i vlastní tvorbě. Ovlivněn stylem Rafaela Canogara maluje olejem mezi lety 1972-76 velké malby kritizující společnost, policii atd, které následné vystavuje. Vše vrcholí rokem 1977,kdy jeho malby jsou vystaveny v několika městech Španělska. Píše se rok 1978 a L.R. okouzlil Francouzský comics a hlavně práce umělců jako Enki Bilal a Moebius. Po rozvaze roku 1979 opouští práci ve studiu a naplno se vrhá do tvorby comicsů pro časopisy a fanziny.Uzavírá se před společností a během pár let vyprodukuje množství comicsů, s kterými následně objíždí ve Francii různé comicsové vydavatelství.
V roce 1983 přichází pro kariéru L.R. další zlom a to když na výstavě comicsu Comic Fair v Zaragoze potkává Rafaela Martíneze. Ten mu navrhuje,aby pro Norma Editorial vytvořil 5 ilustrací. Royo zakázku přijímá a tak začíná jeho spolupráce s vydavatelstvím Norma Editorial ,která trvá dodnes.
Luis Royo opouští comics a vrhá se naplno do tvorby ilustrací, které mu přinášejí netušenou svobodu. Jeho práce opouštějí zemi a jsou často publikovány takřka celosvětově.
Paralelně s ilustrací se ještě věnuje comicsu,roku 1985 mu u Colección Rambla vychází některá jeho alba. Kapitolu tvorby comicsu uzavírá následující rok u Ikusager Ediciones S.A. vydáním experimentálního alba Desfase. Od této doby se již ke comicsu nevrací a věnuje se dál jen ilustraci na přebaly knih. V této době je jeho hlavní technika airbrush ,ale nebojí se experimentovat a hledat stále nové techniky malby. Jednotícím tématem jeho maleb je pak lidské tělo, hlavně krásné ženy a nestvůry,které umísťuje do různých středověkých,ale i budoucích světů.
Další milník v kariéře Luise Royoa nastává roku 1992, kdy Norma Editorial vydává album Woman,výběr autorových ilustracích za posledních 8 let. Album je tak úspěšné,že vychází ještě ve Francouzské a Německé mutaci. Royo je konečně naplno objeven jako vynikající malíř, díky tomu pořádá výstavy svých originálů, na kterých ukazuje krásu ženského těla. Neusíná,ale na vavřínech, snaží se dál posouvat své malby dál a dál. V jeho díle se vedle airbrush začíná více objevovat pastel ,ale i olejové barvy, které podtrhují výslednou barevnost hotového díla.
Roku 1994 vychází pod Normou Editorial další album MALEFIC, toto album je zároveň vydáno i ve Francii, Itálii atd. Úspěch tohoto alba ilustruje i fakt, že mu časopis Heavy Metal věnoval celou jednu stranu.
Následující rok zastihuje Royoa jíž jako známého fantasy a scifi ilustrátora,navazuje nové spolupráce např. s vydavatelstvími Ballantine, Doubleday či s Penthouse Comics, Marvel atd.
V roce 1996 se malířův obraz objevuje na přední straně časopisu Penthouse, ten navíc obsahuje i krátký článek o autorovy. Luis Royo v tomto roce získává i druhé místo SPECTRUM III o nejlepší fantasy malbu. Navíc mu u Normy vychází další velké album maleb a kreseb SECRETS.
Rok 1997- jeho ilustrace jsou takřka všude, ilustruje mnoho významných knih a časopisů. Heavy Metal mu svěřuje malbu obalu k 20 výročí časopisu, navíc se Royo podílí i na ilustracích k filmu Heavy Metal: Fakk2 s Julie Strain. Pro velký zájem jdou vydána alba WOMEN a MALEFIC i pro Americký trh.
Že je autor velmi plodný a jeho díla neztrácí kvalitu, svědčí i fakt, jakým tempem autor vydává s Normou Editorial nové alba.
Tvorby :
WOMEN
MALEFIC
SECRETS
DREAMS
PROHIBITED BOOK
CONCEPTIONS
THE LABYRINTH: TAROT

Victoria Francés

15. března 2008 v 7:41 | LucY

Victoria Francés

malířka, ilustrátorka

Datum narození: 25.10.1982
Místo narození: Valencie, Španělsko
Znamení: Štír
Victoria Francés se narodila 25. října 1982 ve Valencii ve Španělsku. Většinu života však tráví v Galicii. Vystudovala Universidad de Bellas Artes ve svém rodném městě.

Cestuje po mnoha městech Evropy jako do Londýna, Paříže a přijme silný vliv romantické gotiky a autory jako Goethe, E.A.Poe, Baudelaire nebo Bram Stoker.
Aktuálně pokračuje ve studiích Bellas Artes (Krásná Umění) na Facultad de San Carlos de Valencia.
Její první práce profesionálního ilustrátora byly přední strany knih a spisů na objednávku.
Její nejnovější práce jsou publikace jejích prvních ilustrovaných knih: Favole Lagrimas de Piedra, Favole 2: Liberáme a Favole 3: Gélida Luz, začala být uznávaná jako Artista revelación en el Salón del Cómics de Barcelona del aňo 2004, čímž její předchozí kresby byly publikovány i do jiných zemí, než pouze ve Španělsku.

Bibliografie
- Favole - Lágrimas de piedra (Slzy kamene), vydáno: 23. dubna 2003
- Favole - Libérame (Osvoboď mě)
- Angel Wings
- Favole - Gélida Luz (Zmrazené světlo)
- El corazón de Arlene (Srdce Arlene)

Karel Roden

14. března 2008 v 14:43 | LucY

Karel Roden

Herec

Datum narození: 18.05.1962
Místo narození: České Budějovice, Česká republika
Znamení: Býk
Roden se narodil v herecké rodině, jeho otec a dědeček byli také herci.
Role ve filmu 15 minut mu přinesla slávu v zahraničí, hrál zde po boku Roberta De Niro, který si ho vybral na konkurzu sám. Tato role odstartovala jeho kariéru v Hollywoodu. Také hrál po boku Paula Walkera, hvězdy filmu Rychle a zběsile, ve filmu Zběsilý útěk.
Karel Roden po absolvování DAMU působil v Divadle na Vinohradech, odkud odešel v r. 1988 do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Posléze působil i na dalších scénách (Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Labyrint, Divadlo na Starém Městě). Účinkoval v řadě TV inscenací a seriálů (Druhý dech, Nejdelší návrat, Hodiny od Fourniera, Malý pitaval z velkého města).
Mimo mnoha známých filmových a divadelních rolí se také prosadil v hollywoodských filmech, např. BladeII, Neprůstřelný mnich, Hellboy, 15 minut.
Role ve filmu 15 minut mu přinesla slávu v zahraničí, hrál zde po boku Roberta De Niro, který si ho vybral na konkurzu sám. Tato role odstartovala jeho kariéru v Hollywoodu. Také hrál po boku Paula Walkera, hvězdy filmu Rychle a zběsile, ve filmu Zběsilý útěk.
Z českýcj filmů jmenujme mj. Copak je to za vojáka, Čas sluhů, Masseba, Corpus delicti, Don Gio, Hrad z písku. Eine kleine Jazzmusik, Král Ubu, Pasti, pasti, pastičky, Čas dluhů, Dvojrole, Kuře melancholik.

V roce 2006 se objevil ve filmu režiséra Steena Agroa Sklapni a zastřel mě... jako Pavel Zeman, trpělivý Čech, který pracuje v šesti zaměstnáních najednou, aby vyhověl nárokům své ženy Líby (Aňa Geislerová).

Svatý Václav

11. března 2008 v 19:55 | LucY

Svatý Václav

(asi 907 - 28. září 929 nebo 935) byl českým knížetem a světcem, který je považován za hlavního patrona české země.
Původ
Český kníže Václav I. byl synem knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, která byla dcerou knížete Havolanů (polabští Slované). Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena svatá Ludmila.

Jaký byl historický kníže Václav?
Kromě díla saského kronikáře Widukinda z Corvey, čerpají historici své poznatky o knížeti Václavovi především z početných legend. Podle nich byl Václav na svou dobu neobvykle vzdělaný. Údajně byl vyučován slovanskými kněžími (Pavel, Učen) a babičkou Ludmilou ve staroslověnštině, latině, snad i řečtině. Toto tvrzení je vzhledem k převažující negramotnosti tehdejších evropských panovníků do značné míry nepravděpodobné. Je proto možné, že autoři legend, mniši, obdařili panovníkovu osobu vlastnostmi, které byly požadovány po řeholnících. Jejich obraz mnicha na trůně připadá některým soudobým historikům značně zkreslený.

Roku 921 zemřel kníže Vratislav I. Václavovi bylo tehdy teprve 13 let, proto se poručnické vlády ujala jeho matka Drahomíra a vykonávala ji až do roku 924 nebo 925. Poté vládl Václav osobně. Byl pravděpodobně ženatý, ale jeho manželka mu neporodila syna (buď byla bezdětná nebo se z tohoto svazku narodily pouze dcery). Údajného syna Zbraslava, kterého opět vzpomínají legendy, by Václav zřejmě zplodil se svojí souložnicí.

V počátečním období vlastní vlády si podmanil kouřimského knížete, prameny uváděného jako Radslava.

Vztah k říši
Důležitým problémem Václavovy vlády se stal vztah k východofranské říši, nebo lépe řečeno, k tomu, co z ní v té době ještě zbývalo (především kmenová vévodství Sasko a Bavorsko). Nebyl pouze důsledkem událostí, které se odehrály za jeho vlády, ale výslednicí dlouhodobějšího vývoje situace v této oblasti.

Roku 895 uznala "knížata Čechů" lenní závislost na východofranské říši, jejíž místo postupně zaujalo Bavorsko v čele s vévodou Arnulfem z rodu Liutpoldovců. České knížectví se tak za vlády knížat Spytihněva I. a Vratislava I. orientovalo na bavorské vládce, v nichž byla spatřována opora nejprve proti velkomoravské říši, později především proti Sasku. Saští vévodové expandovali směrem na východ proti polabským Slovanům (již počátkem 10.století napadli Lužické Srby a rychle si je podmanili), proto představovali pro Čechy vážné nebezpečí. Kromě toho uzavřeli jak Češi, tak Bavoři mírovou smlouvu s Maďary.

Situace v říši se začala měnit po roce 911, kdy vymřeli vládci z roku Karlovců. Roku 919 byl východofranským králem zvolen saský vévoda Jindřich I. Ptáčník a brzy dosáhl uznání u dalších vévodů včetně Arnulfa Bavorského (921), kterému přiznal řadu privilegií. Roku 928 sblížilo Arnulfa s Jindřichem příměří uzavřené s Maďary. Nastala otázka, jak se bude dále vyvíjet vztah českého knížectví k říši. Kníže Václav jistě neměl v úmyslu přenést přátelské vztahy, které ho vázaly k Bavorsku, na Sasko. Zbylé vazby knížectví na říši se začaly uvolňovat a Čechy se osamostatnily. To však nehodlali Jindřich s Arnulfem připustit.

Roku 929 vtrhla saská a bavorská vojska ze severu a jihozápadu do Čech. Útok nebyl očekáván, a tak pronikla celkem bez problémů až ku Praze. Václav si nepřál, aby jeho země byla vypleněná a vydrancovaná, a raději se podrobil. Výsledkem jednání bylo placení obvyklého tributu, jak o pár let později zaznamenal saský kronikář Widukind z Corvey. Podle Palackého šlo prý o každoroční dávku ve výši 5 tisíc hřiven stříbra a 120 volů. Tento poplatek, o němž se nezmiňuje žádný ze soudobých kronikářů, ale teprve Kosmas, se platil nepravidelně do Bavorska v době vlády Karla Velikého a Ludvíka Pobožného (asi 806-840) a zřejmě byl obnoven roku 895. Nyní se poplatek měl odvádět do Saska a zřejmě šlo opět o dobytek, zlato a stříbro, případně jiné věci. Neplatil se pouze z přemyslovského panství ve středních Čechách, ale z celé země, za jejíhož reprezentanta Václava v říši pokládali (navzdory tomu, že zde stále ještě existovala další "knížata Čechů"). Mohlo tedy jít o obnovení placení tributu zavedeného již v roce 806.

Widukind uvádí také informaci, že se kníže Václav králi Jindřichovi "poddal". Starší historiografie od dob Palackého z toho odvozovala, že se Václav poddal říši a poté nastalo postupné začleňování českého státu do jejího rámce. Václav Novotný dokonce mylně soudil, že šlo o přijetí léna (to by však musel východofranský král potvrzovat české panovníky po jejich nastoupení na trůn, což se v 10. století nikdy nestalo). Ve skutečnosti se jednalo patrně jen o přímý osobní vztah, který byl obdobou vztahu Jindřicha Ptáčníka k ostatním vévodům v říši, spojenectví svého druhu (nelze chápat ve smyslu novodobých vojenských aliancí), kde stál jeden ze spojenců výš než druhý. To bylo v daném případě vyjádřeno placením tributu, který byl poplatkem za mír, za neútočení. Václav osobně ovšem díky tomu mohl začít s budováním vlastní politiky, která by upevnila pozici knížectví doma i v zahraničí. Jindřichovo uznání Václava za důležitého politického partnera k tomu bylo nezbytné. Důležitou složkou Václavovy vlády byla otázka církevní. Václav mohl po upevnění vztahu s Jindřichem požádat o darování ostatků sv. Víta (pro tyto ostatky nechal Václav vystavět na pražském hradě rotundu sv. Víta). Spojenectví českého knížectví a Saska bylo velmi labilní záležitostí, stejně jako byly zatím nepevné a nehotové oba státní útvary.

Interpretace Václavovy smrti
Není pochyb o tom, že mezi knížetem Václavem a jeho mladším bratrem Boleslavem probíhaly názorové spory. Existují však různé pohledy na to, zda šlo či nešlo o otázky náboženství. Častější interpretace poukazuje na důslednou Václavovu politiku v procesu christianizace a upevňování křesťanství ve svém knížectví. Tyto skutečnosti tak mohly vyvolat nesouhlasnou reakci u části českých předáků, kteří odmítly odklon od dosud tradičního uspořádání společnosti na více či méně pohanském základě.

Jiná interpretace přihlíží, bez zmínky o náboženských otázkách, k vnitřnímu uspořádání českého státu a částečně též, jako interpretace předchozí, k Václavovu poměru k Sasku. Ze srovnání vlády Václava a Boleslava je patrná odlišnost jejich koncepcí. Pokud Václav vojensky porazil některého z ostatních českých knížat, jeho území neobsadil a spokojil se s formálním slibem závislosti, která často nebyla po odchodu knížecí družiny realizována. Boleslav si přál pevně ovládnout celé Čechy, zbavit ostatní knížata vlády a dosadit na jejich území knížecí správce, kteří by vybírali od zdejšího obyvatelstva daně. Za tyto prostředky by pak bylo možné vybudovat vojsko a zbavit se poplatné závislosti na Sasku. To vše Boleslav I. uskutečnil v době své vlády.

Bez rozdílu všechny legendy (ovšem ne se zcela jasným motivem) uvádí, že 28. září 935 (spíše než 929) došlo ve Staré Boleslavi k Václavově úkladné vraždě, zosnované Boleslavem, kterého podbízeli "čeští mužové". Dále pak byli zavražděni i členové Václavovy družiny, tak, jak přikazovala tehdejší zvyklost krevní msty. Existují názory, které mimo jiné na základě toho, jak legendisté příběh vyprávějí, vyvozují, že mohlo jít spíše o nešťastnou náhodu, osudné nedorozumění s tragickým koncem, a nikoliv o vyvrcholení mocenského boje mezi dvěma tábory Přemyslovců.

Jeden z možných nových výkladů události může znít takto: Onoho rána 28. září při cestě do kostela potkal Václav svého bratra. Podle teorie, kterou zastává český historik Dušan Třeštík, rozlítila mladšího Boleslava, který měl s bratrem spory, povýšenost, se kterou ho kníže oslovil. Tasil meč a vrhl se na Václava. Kníže ho však odzbrojil a povalil na zem. Na Boleslavovo volání o pomoc přiběhli jeho družiníci. Viděli Václava, jak s mečem v ruce stojí nad ležícím bratrem. Vrhli se svému pánovi na pomoc a knížete, který se nestačil ukrýt v kostele, kam prchal, ubili. Zastánci této teorie obvykle poukazují na otázky smyslu Boleslavovy cesty za bratrem s cílem zabít ho vlastníma rukama, přičemž připomínají, že jeho bojovníci se nejprve skrývali.

V každém případě Václavova smrt, ať již byla výsledkem náhody či zlého úmyslu, znamenala šanci pro Boleslava I. uskutečnit vlastní záměry. Ty však byly dříve mylně vykládány jako "slovanské" či dokonce "národní" v kontrastu s údajnou Václavovou podřízeností.

Svatováclavský symbol
Svatý Václav je jedním z nejoblíbenějších českých svatých, patron české země, mučedník, postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. Václavova obliba je také daná dlouhou církevní tradicí, později byla posílena obrozeneckými potřebami. Kult, ke kterému se nakonec obrátil i samotný Boleslav, se začal výrazně projevovat od druhé poloviny 11. století. Vyzdvihované přednosti jsou: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských chrámů, častá návštěva bohoslužeb, všestranné konání skutků milosrdenství a lásky. Václav ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda, byl osobně statečný, výborný jezdec na koni. Toto vše se dle tradice událo v období mezi jeho 18. a 22., resp 28. rokem života až do jeho smrti.

Uctívání
Po přenesení (translaci) jeho těla, které se v té době rovnalo dnešní papežské kanonizaci, vznikla první, nedochovaná legenda. Slavisté za ni považují První staroslověnskou legendu a translaci ve shodě s pozdější pražskou tradicí spojují s třetím rokem po Václavově smrti. Někteří mladší badatelé (Dušan Třeštík) pak naopak uvažují o latinské legendě a o úzké souvislosti mezi snahou o založení pražského biskupství v půli 60. let a tímto aktem.

Před rokem 976 byla jistě v řezenském prostředí sepsána jiná legenda, latinská Crescente fide christiana a o něco později, koncem 10. století zřejmě vznikla Legenda tak řečeného Kristiána (dříve byla některými badateli pokládána za falzum z 12.-14. století), což znamená, že úcta ke sv. Václavu byla velmi rozšířená už v 10. století. Díky staroslověnským legendám se pak jeho kult rozšířil i na Rus, jak dokládají tamní rukopisy tzv. První staroslověnské legendy. Úctu v říši zase dokumentuje jak Gumpoldova legenda, sepsaná kolem roku 980 z příkazu císaře Oty II., tak vůbec rozšíření rukopisů legend, přítomnost ostatků v říšských kostelech a různé zmínky o svaté Praze v tehdejších historiích.

Část ostatků je uložena na Pražském hradě v katedrále sv. Víta. Lebka bývá při slavnostních příležitostech vystavována. Podle nařízení Karla IV. měla na ní spočívat v době mimo korunovační ceremonii tzv. svatováclavská koruna českých králů, kterou Karel symbolicky českému světci věnoval. Král se tak přihlásil ke svým přemyslovským předkům, kteří již na sklonku 10. století chápali Václava jako patrona rodu a české země a od sklonku 11. století jej pak považovali za věčného knížete české země.

Svatováclavský cyklus byl vyobrazen ve Velké věži hradu Karlštejna na stěnách přístupového schodiště do Kaple sv. Kříže. Z doby Karlovy pochází také známý votivní obraz druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, na němž byli vyobrazeni patroni české země a kde sv. Václav zaujímá výjimečné postavení. Známá je Myslbekova jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, jejíž masa spočívá pouze na dvou bodech - přední levé noze a zadní pravé noze Václavova koně. Václav je symbolem české státnosti a patronem České země. Na podstavci je napsáno: "Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím."

Pozměněná podoba "svatováclavské orientace", zrozené v novodobých dějinách jako koncepce české státnosti, a ideologicky pokřivený pohled na svatého Václava byly zneužity v době Protektorátu Čechy a Morava. Svatováclavská orlice byla tehdy nejvyšším protektorátním vyznamenáním.

Svatováclavská přílba
Nánosník (chránič nosu) byl připevněn dodatečně v 10. století (kdyby tam byl předtím, lámal by knížeti nos). Byl vzat ze staré vikingské přílby, protože panovalo přesvědčení, že je na něm vyobrazen ukřižovaný Kristus. Spíše se ale jedná o skandinávského boha Odina vpleteného do Yggdrasilu.

Zázraky
Jedním z připisovaných zázraků je vidění odbojného kouřimského knížete Radslava, který údajně uviděl na Václavově čele zářící znamení kříže, a proto se mu v bitvě vzdal.

Také východofranský král Jindřich I. Ptáčník měl na svém dvoře vidět sv. Václava, jak vstupuje do síně v doprovodu andělů a s zářícím křížem na čele. Přestože byl v té chvíli na českého knížete rozezlen, protože se opozdil na zahájení dvorského sjezdu, a zakázal knížatům, aby mu kdokoliv uvolnil místo k sezení, sám povstal a nabídl mu svoje sedadlo.

Svatováclavský chorál
Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš,
pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě.
Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné,
zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison.

Spory a nejasnosti
O životě Svatého Václava nejsou téměř žádné spolehlivé doklady. Není jisté jeho datum narození ani datum úmrtí. Zpochybňují se důvody jeho zavraždění, rozdílný politický názor jeho bratra Boleslava a objevily se i domněnky, že Václav žádného bratra vůbec neměl, protože jména Václav a Boleslav znamenají totéž - "více slav" (bole = více).

Karel Čapek

9. března 2008 v 11:24 | LucY

Karel Čapek

Spisovatel

Datum narození: 09.01.1890
Datum úmrtí: 25.12.1938
Místo narození: Malé Svatoňovice
Místo úmrtí: Praha, Československo
Znamení: Kozoroh
  • český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník a překladatel, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof
  • narodil se v Malých Svatoňovicích na Náchodsku
  • měl 2 sourozence, bratr známý malíř a spisovatel Josef Čapek
  • dětství prožil v Úpici
  • jeho otec byl lékařem v Malých Svatoňovicích
  • studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v Brně, dále pak filozofii v Praze
  • byl velmi vnímavý, plachý a rozmazlovaný
  • měl zálibu v cestování a práci na zahradě, měl také vztah k zvířatům
  • od roku 1917 redaktorem Národních listů a od roku 1921 redaktorem Lidových novin
  • v letech 1925-1933 předsedou československého PEN klubu
  • od roku 1925 se také přátelsky stýkal s T. G. Masarykem - jeho politické a filozofické názory zaznamenal v knihách "Mlčení s T. G. M.", "Hovory s T. G. M." a "Nablízku T. G. M."
DÍLO:
povídky "Boží muka; Trapné povídky; Povídky z jedné kapsy; Povídky z druhé kapsy"
hry "Loupežník; R. U. R.; Ze života hmyzu (spolupráce s J. Čapkem)"
překlady "Francouzská poezie moderní doby"
romány "Továrna na absolutno; Krakatit; Válka s mloky; První parta; Život a dílo skladatele Foltýna (nedokončeno)"
drama "Věc Makropulos; Bílá nemoc; Matka; Lásky hra osudná"
cestopisné fejetony "Italské listy; Anglické listy; Výlet do Španěl; Obrázky z Holandska; Cesta na sever"
románová noetická trilogie "Hordubal; Povětroň; Obyčejný život"
pro děti "Dášenka, čili život štěněte; Devatero pohádek (spolupráce s J. Čapkem)"
sbírky "Krakonošova zahrada; Zářivé hlubiny (na obou spolupracoval s J. Čapkem)"
filozofická revue "Adam Stvořitel"

J.R.R. Tolkien

9. března 2008 v 9:53 | LucY

John Ronald Reuel Tolkien


spisovatel, lingvista a literární historik

Datum narození: / datum úmrtí: 03.01.1892 / 02.09.1973
Místo narození: / místo úmrtí: Bloemfontein, Orange Free State, Jižní Afrika / Bournemouth, Dorset, Anglie
Znamení: Kozoroh
J.R.R. Tolkien byl anglický spisovatel, lingvista a literární historik. Svými příběhy se stal Tolkien zakladatelem Beletristického žánru fantasy, jakési novodobé epiky a romance vycházející z mýtů.

Tolkien se narodil v Bloemfonteinu, hlavním městě Oranžského svobodného státu, dnes části Jižní Afriky. Jeho otec Arthur Tolkien byl ředitelem místní bankovní pobočky. Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii už od 18. století. Tolkien měl pouze jednoho sourozence, bratra Hilary Arthur Reuel Tolkiena.

Ve věku tří let odcestoval J. R. R. Tolkien do Anglie spolu s matkou, která nemohla přivyknout africkému podnebí. Nejprve bydleli u příbuzných na farmě Bag End v Worcestershire, což bylo pravděpodobně inspirací pro název Dno pytle v jeho knihách. Při pobytu v Anglii zastihla rodinu zpráva o otcově úmrtí. Otec zemřel v Jižní Africe na krvácení do mozku.

Ztráta živitele rodiny přinutila Tolkienovu matku krátce žít u jejích rodičů v Birminghamu. V roce 1896 se přestěhovali do vesnice Sarehole, později do Warwickshire, nyní části Birminghamu. Spolu s bratrem trávil J. R. R. Tolkien hodiny zkoumáním starého vodního mlýnu v Sarehole a močálu v Moseley. Zážitky z dětství byly později zdrojem inspirace pro scenérie v jeho knihách.

Matka sama učila své dva syny. J. R. R. Tolkien získal rozsáhlé znalosti v botanice, ale nejoblíbenějšímí hodinami byly lekce o jazycích. Matka ho proto naučila velmi záhy základům latiny. Ve věku čtyř let uměl číst a brzy nato i psát. Krátce navštěvoval Školu svatého Filipa, absolvoval Školu krále Edwarda v Birminghamu i Exeterskou Fakultu v Oxfordu.

V roce 1900 konvertovala matka spolu se sestrou ke katolictví, navzdory bouřlivým protestům její převážně baptistické rodiny. V roce 1904, když bylo Tolkienovi 12 let, zemřela na cukrovku.

Jako sirotka vychovávál J. R. R. Tolkiena otcec Francis Xavier Morgan z birminghamské Oratoře ve čtvrti Edgbaston. Zdejší architektuře dominovala 29 m vysoká budova známá jako Perrott's Folly a blízko ní stojící pozdější Victoriánská věž, část edgbastonské vodárny. Tyto dvě stavby pravděpodobně ovlivnily Tolkienovy představy různých temných věží v jeho pracích.

Když bylo Tolkienovi 16, zamiloval se do Edith Brattové. Ta se později stala předlohou pro postavu Lúthien. Navzdory mnoha překážkám se s ní oženil. Po celý zbytek života zůstala jeho jedinou láskou.

Na počátku 1. světové války byl J. R. R. Tolkien povolán do Britské armády k Lancashirským střelcům, kde sloužil jako nadporučík. Mnoho jeho spolubojovníků i blízkých přátel v bojích padlo. On sám byl nakonec propuštěn poté, co strávil většinu roku 1917 v nemocnici, protože trpěl zákopovou horečkou.

Během zotavování začal J. R. R. Tolkien pracovat na Knize ztracených příběhů (The Book of Lost Tales), sérii pohádkových příběhů založených na milované mytologii a folklóru. Válka ovlivnila jeho práce v tom, že viděl fantasy jako únik před drsnou realitou průmyslového a válečného 20. století.

Po válce pracoval Tolkien nejprve v Oxfordu na Novoanglickém slovníku (Oxford English Dictionary). V roce 1920 se přestěhoval do Leeds, kde na katedře angličtiny tamní university dosáhl v roce 1924 titulu profesora anglosaského jazyka. V roce 1925 se vrátil zpět do Oxfordu. Spolu s C.S. Lewisem a jinými literáty a dalšími vzdělanci založili neformální seskupení Inklings.

V roce 1945 se na Mertonské fakultě v Oxfordu stal profesorem anglického jazyka a literatury, kde zůstal až do svého odchodu do penze v roce 1959. Knihovna Marquetteho university v Milwaukee (Wisconsin, USA), obsahuje mnoho Tolkienových původních rukopisů, poznámek a dopisů. Jiné původní materiály zůstaly v Oxfordské Bodleiho knihovně. Marquetteho universita vlastní rukopisy a korektury Pána prstenů, Hobita, rukopisy mnoha "nižších" knih jako Farmář Giles z Hamu (Farmer Giles of Ham) a materiály od Tolkienových obdivovatelů, zatímco Bodleiho knihovna má materiály k Silmarillionu a Tolkienovy vědecké práce.

Na náhrobku v Oxfordu na hřbitově Wolvercote, pod nímž je pochován on i žena J. R. R. Tolkiena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Berena and Lúthien na počest jednoho z největších příběhů lásky ve Středozemi.
Dilo J. R. R. Tolkiena

J.R.R. Tolkien, profesor angličtiny, napsal množství odborných studií i drobných pohádek. Pro svět navždy zůstane autorem Hobita a Pána Prstenů. Tolkien byl profesionálním lingvistou a jazyky a mythologie, které studoval, přímo ovlivňovaly jeho tvorbu.

Tolkien přeložil do moderní angličtiny staroanglická a středoanglická literární díla:
Pan Gawain a Zelený rytíř - artušovský rytířský román
Perla - náboženská alegorie
Sir Orfeo - romance čerpající z řecké a keltské mytologie.

Tolkien psal romány a další díla odehrávající se ve vybájené Středozemi (Middle Earth), zalidněné hobity, elfy, trpaslíky, draky a dalšími bytostmi. Nejen jazyk, ale i dějiny této fantastické země vytvořil v románech:

Hobit, aneb Cesta tam a zpátky - 1937, ačkoli byla kniha původně psána pro děti, získala si oblibu u dospělých čtenářů. Trpasličí jména v Hobitovi byly převzaty ze severské mythologie z básně Voluspa (Vědmina věštba), části eposu Edda. Naproti tomu některé zápletky převzal ze staroanglické epické básně Beowulf.

Pán prstenů - trilogie, vznikla na základě úspěchu Hobita, filmové adaptace od roku 2001. Když začínal Tolkien psát první kapitolu Pána prstenů, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti. Postupem času příběh stále temněl a stával se vážnějším. Ačkoliv je Pán prstenů pokračováním Hobita, obrací se spíše na starší publikum, na pozadí hlavního námětu rozehrává útržky dalších příběhů a vykresluje tak fascinující atmosféru neodhalených tajemství starobylé historie světa Středozemě. Mytologie tohoto světa je dále rozvinuta v knize Silmarillion (The Silmarillion) a mnoha dalších, které z pozůstalosti vydal syn Christopher. Tolkien výrazně ovlivnil žánr fantasy, jehož obliba po úspěchu Pána prstenů významně stoupla.
- Společenstvo prstenu - 1954
-Dvě věže - 1954
- Návrat krále - 1955

Silmarillion - 1977, dějiny Středozemě, je zde rozvinuta mytologie Středozemě,uspořádáno synem Christopherem

Farmář Gilda z Hamu - 1949, příběhy
Básně - sebrané české vydání z roku 1995
Básně z trilogie Pán prstenů - české vydání z roku 2001

Húrinovy děti - 2007, román, nejtragičtější příběh J. R. R. Tolkiena Pracoval na něm celý život, ale nestihl jej dokončit, dokončil ho jeho syn Christopher. Ten musel téměř třicet let trpělivým a intenzivním studiem porovnávat různé otcovy rukopisy. Propojoval vyprávění svého otce, aniž by do něj vložil jakékoli prvky, které nejsou svým pojetím autentické.
Román patří k jednomu ze tří velkých příběhů ze Starých časů Středozemě - vedle pověsti o Berenovi u Lúthien a o pádu Gondolinu, kterými byl Tolkien fascinován už od svého mládí. Několikrát se příběh Húrinových dětí pokoušel rozpracovat ve velkolepějším měřítku. Autor vycházel z finksého národního eposu Jalevala, zejména z pověsti o nešťastném Kullervovi.

.Další díla
Písně pro filology (Songs for the Philologists)- 1936, sbírka humorných básní, autorem spolu s E. V. Gordonem a jinými

Nimralův list (Leaf by Niggle) -1945, krátký příběh - alegorie Tolkienovy tvorby, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky

The Lay of Aotrou and Itroun - 1945, publikováno v Welsh Review

Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm's Son) - 1953, publikováno spolu s esejí Ofermod - tato báseň vyšla i v češtině ve sbírce Příběhy z čarovné říše

Příhody Toma Bombadila (The Adventures of Tom Bombadil and Other Verses from the Red Book) - 1962, v češtině vyšlo ve sbírce Příběhy z čarovné říše

Cesta vede pořád dál (The Road Goes Ever On) - 1967, pochodová píseň, jejíž útržky lze nalézt v Pánovi prstenů i v Hobitovi, hudbu složil Donald Swann

Tolkien on Tolkien - 1966, autobiografie
Kovář z Velké Lesné (Smith of Wootton Major) - 1967, hrdinský příběh z historie Malého království

Vědecké práce
Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary) - 1922

Sir Gawain and the Green Knight - 1924, nové vydání středoanglické básně s poznámkami, spoluautor s E. V. Gordonem

Some Contributions to Middle-English Lexicography - 1925
The Devil's Coach Horses - 1925
Ancrene Wisse and Hali Meiohad - 1929
Sigelwara Land - část I a II , 1932-35

The Reeve's Tale - 1934, znovuobjevení jazykového humoru v originálním rukopisu Chaucerových Canterburských povídek

Netvoři a kritikové, The Monsters and the Critics - 1939 - 59, skripta zabývající se kritickým rozborem básně Beowulf, autor si bere na mušku nevědomé a nechápající kritiky. Předkládá čtenářům sedm textů, které se rozpínají do období téměř třiceti let. Uspořádal je a revidoval Tolkienův syn Christopher.

Sir Orfeo - 1944, vydání středověké básně

O pohádkách (On Fairy-Stories) - 1947, Tolkienova úvaha o povaze a smyslu pohádek a fantastických příběhů, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky, původní název Domácí koníček, později o tomto díle hovořil autor jako o Tajné neřesti.

Ofermod - 1953, publikováno s básní Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm's Son))

Middle English "Losenger" - 1953
Ancrene Wisse: The English Text of the Ancrene Riwle - 1962
English and Welsh - 1963
Jerusalem Bible - 1966, překlad a poznámky
 
 

Reklama