[..Upíři a vše okolo nich..]

Jaké je vaše upírské jméno?

14. října 2008 v 19:44 | LucY
Tak projíždim net a koukám na článek s názvem: Jaké je vaše upírské jméno? Tak na něj kliknu, zadám jméno a vyjde mi: Antionette of the Underworld. Zkusila jsem to teda znova a vyšlo mi: Veronique of Whores a takhle znovu a znovu. Pokaždé jsem se jmenovala jinak, ale ty jména jsou pěkný;). Takže kdo chce, tak ať si to také zkusí;).




Dracula - Pán upírů

1. ledna 2008 v 22:32 | LucY
Předem: Sice to vypadá dlouhé, ale tenhle článek se čte opravdu rychle. Doporučuji;-)
Určitě mezi vámi není nikdo, kdo by neznal příběh o hraběti Drakulovi, královi upírů. Možná ale už ne všichni víte, že celý příběh není jen holý výmysl, že se v něm skrývají i zrnka pravdy. Nejen, že existuje Transylvánie (jinak také Valašsko) i vesnice Bystrice, kam je děj románu situován, existoval i hrabě Drakula.
Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad strávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn. O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodení na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým způsobem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty. Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty.
Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svou zálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čili Napichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečný Drakula byl bytost krvelačná, s upírstvím zřejmě neměl nic společného. Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír. Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře na ostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů od Bukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej do ohýnku lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézají ostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou však stále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie je totiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než se kopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prý jen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného, který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané. Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny v nepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totiž byly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drakulovým znakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea, odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno, kam se vše podělo.
NEUSTÁLÝ STRACH
Ačkoli by se mohlo zdát, že mýtus upírství nemohl do dnešních dnů přežít, opak je pravdou. Obzvláště v zemi hraběte Drakuly - rumunské Transylvánii - je mezi některými vesničany strach z upírů zakořeněn a ještě dnes je tak veliký, že mnohdy rozpoutá davovou hysterii s tragickým koncem. Stalo se dokonce, že vystrašení vesničané povraždili rodinu, o jejíchž členech si mysleli, že jsou upíři. Nešlo vlastně o vraždu v pravém slova smyslu, ale o "likvidaci upírů" - dotyčným osobám prokláli srdce dřevěnými kůly, jak radí postup zahubení upíra.

Co to vlastně upír je?

1. ledna 2008 v 21:59 | LucY
Co to vlastně upír je? Moderní upír je souhrnem několika bytostí, jejichž popis by byl velmi zdlouhavý a navíc pravděpodobně i zbytečný, protože výzkumy v této oblasti stále pokračují, ale můžeme se pokusit o jisté zjednodušení.
V lidové kultuře velké části Evropy se můžeme setkat s tzv. revenanty, tedy těmi, kdo se vrátí ze smrti a vlkodlaky, což byli podle jednoho výkladu dobří čarodějové sestupující v podobě vlka do podsvětí bojovat za dobrou úrodu. V slovanském prostředí existovaly pak různé mory - opět duchové, hlavně příbuzných, které pokud nebyly náležitě vypuzeni připravovaly své blízké o životní sílu (ale například i o prostor, zabírali židle ve světnicích a podobně). Vlivem křesťanství se všem těmto bytostem přiřadilo jednoznačně negativní znaménko a začaly se dávat do souvislosti s hříchem a Satanem. Pohřbená těla nepodléhající rozkladu odporovala známému 'prach jsi a v prach se obrátíš' a jako taková narušovala správný běh světa a jako taková MUSELA být zlá. Postupně, s přispěním i přežívající antické mytologie (harpyje a lamie) se vykrystalizovala představa bytosti potrestané za své hříchy, která není již členem společenství lidí (proto jim také škodí světlo, proto v některých variantách musejí být do lidského obydlí napřed pozváni aj.) a jejich touha po lidské krvi je zvrácenou parodií na přijímání Krve Páně, stejně jako důkazem jejich zvířeckosti (krev, tepelně neupravené maso). Vlivem gotických románů a romantismu se pak ovšem tyto často vulgární postavy pohybující se spíše na venkově transformovaly až do svého prvního vrcholu, hraběte Draculy.
 
 

Reklama